342/1997 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají

(1) Uznávání nemocí z povolání provádějí zdravotnická zařízení uvedená v příloze této vyhlášky (dále jen „středisko nemocí z povolání“), a to na základě posouzení zdravotnickým zařízením, jehož součástí je oddělení nebo klinika nemocí z povolání nebo pracovního lékařství,1) (dále jen „pracovně lékařské pracoviště“).

(2) Uznávání nemocí z povolání vojáků v činné službě,2) žáků vojenských škol, kteří nejsou vojáky v činné službě,3) občanských zaměstnanců Ministerstva obrany a Armády České republiky, občanských zaměstnanců ostatních rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo obrany, a státních podniků, jejichž zakladatelem je Ministerstvo obrany,4) (dále jen „vojáci a občanští zaměstnanci“) provádí oddělení nemocí z povolání Ústřední vojenské nemocnice v Praze (dále jen „vojenské středisko nemocí z povolání“).

(1) Pracovně lékařské pracoviště posuzuje onemocnění, u něhož vzniklo podezření, že se jedná o nemoc z povolání (dále jen „onemocnění“), z podnětu ošetřujícího lékaře5) nebo fyzické osoby (dále jen „osoba“) trpící onemocněním. Posouzení onemocnění provádí

a) pracovně lékařské pracoviště se sídlem v územním obvodu střediska nemocí z povolání, v jehož územním obvodu se nachází pracoviště, na němž osoba trpící onemocněním vykonává práci v pracovněprávním nebo obdobném vztahu v době podání žádosti o uznání nemoci z povolání,

b) pracovně lékařské pracoviště se sídlem v územním obvodu střediska nemocí z povolání, v jehož územním obvodu je místo sídla nebo místo podnikání zaměstnavatele osoby trpící onemocněním, která vykonávala nebo vykonává práci v zahraničí,

c) pracovně lékařské pracoviště se sídlem v územním obvodu střediska nemocí z povolání, v jehož územním obvodu je místo sídla nebo místo podnikání zaměstnavatele, u kterého osoba trpící onemocněním, která trvale pobývá v zahraničí, naposledy vykonávala práci,

d) pracovně lékařské pracoviště se sídlem v územním obvodu střediska nemocí z povolání, v jehož územním obvodu je místo trvalého pobytu ostatních osob trpících onemocněním, které vykonávaly práci,

za podmínek, za kterých vznikají nemoci z povolání, (dále jen „příslušné pracovně lékařské pracoviště“).

(2) Příslušné pracovně lékařské pracoviště provádí posouzení onemocnění osob uvedených v odstavci 1 na základě zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění, výsledku lékařských vyšetření a dále na základě ověření podmínek vzniku onemocnění.

(3) Podmínky vzniku onemocnění ověřuje

a) krajská hygienická stanice, v jejímž správním území je pracoviště, na němž osoba trpící onemocněním vykonává nebo vykonávala práci v pracovněprávním nebo obdobném vztahu,

b) Státní úřad pro jadernou bezpečnost8) u onemocnění, které mohlo vzniknout v souvislosti s prací s ionizujícím zářením nebo radioaktivními látkami,

c) krajská hygienická stanice, v jejímž správním území je příslušné pracovně lékařské pracoviště uvedené v odstavci 1 písm. b), a to na základě údajů o podmínkách vzniku onemocnění sdělených písemně tímto pracovištěm a zaměstnavatelem a za využití informací o podmínkách výkonu práce dostupných ze zahraničí.

(4) Po posouzení onemocnění příslušné pracovně lékařské pracoviště postoupí případ k ověření závěru posouzení onemocnění a k vydání lékařského posudku9) (dále jen „posudek“) středisku nemocí z povolání, v jehož územním obvodu má sídlo, (dále jen „příslušné středisko nemocí z povolání“).

(1) Příslušné středisko nemocí z povolání při ověření závěrů příslušného pracovně lékařského pracoviště vychází z postoupené zdravotnické a spisové dokumentace.

(2) Příslušné středisko nemocí z povolání v případě nepřesného nebo neúplného posouzení onemocnění doplní potřebné podklady nebo vrátí případ k došetření příslušnému pracovně lékařskému pracovišti.

(3) Po ověření závěrů posouzení onemocnění (§ 2 odst. 4) vydá příslušné středisko nemocí z povolání

a) posudek,9) kterým se uznává nemoc z povolání, a jeho stejnopis zašle osobě trpící nemocí z povolání, osobě, pro kterou v souvislosti s vydáním tohoto posudku vyplývají povinnosti, a příslušnému pracovně lékařskému pracovišti nebo

b) posudek,9) kterým se neuznává nemoc z povolání, a jeho stejnopis zašle osobě trpící onemocněním; posudek obsahuje poučení o možnosti jeho přezkoumání.

(4) Jde-li o uznání nemoci z povolání osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. c), použijí se ustanovení odstavců 1 až 3 obdobně.

(1) Při posuzování onemocnění vojáků a občanských zaměstnanců postupuje vojenské pracovně lékařské pracoviště podle § 2 odst. 2; podmínky vzniku onemocnění ověřuje na základě zhodnocení provedeného orgánem ochrany veřejného zdraví Ministerstva obrany.10)

(2) Po posouzení onemocnění příslušné vojenské pracovně lékařské pracoviště postoupí případ k ověření závěru posouzení onemocnění a k vydání posudku vojenskému středisku nemocí z povolání.

(3) Po ověření závěrů posouzení vydá vojenské středisko nemocí z povolání posudek podle § 3 odst. 3 a jeho stejnopis zašle osobě trpící nemocí z povolání nebo osobě trpící onemocněním a osobě, pro kterou v souvislosti s vydáním tohoto posudku vyplývají povinnosti.

Lékařské vyšetření pro potřeby posouzení vzniku nemoci z povolání osoby, která je občanem jiného členského státu Evropské unie s povolením k přechodnému pobytu nebo s povolením k trvalému pobytu na území České republiky,10a) jejíž onemocnění, u kterého je podezření na nemoc z povolání, vzniklo při výkonu práce v jiném členském státu Evropské unie, provádí příslušné středisko nemocí z povolání, v jehož územním obvodu je místo pobytu této osoby. Lékařské vyšetření se provádí na základě žádosti kompetentní instituce.10b)

Posudek obsahuje

a) náležitosti podle zvláštního právního předpisu stanovícího náležitosti a obsah zdravotnické dokumentace10c),

b) datum zjištění nemoci, kterým je den vyšetření, při kterém bylo poprvé prokázáno onemocnění uznané později za nemoc z povolání včetně stupně závažnosti poruchy, pokud ho zvláštní právní předpis stanovící seznam nemocí z povolání vymezuje11).

Posudek, kterým byla uznána nemoc z povolání, zašle příslušné středisko nemocí z povolání nebo vojenské středisko nemocí z povolání

a) praktickému lékaři, který poskytuje osobě trpící nemocí z povolání primární zdravotní péči11a),

b) příslušnému lékaři závodní preventivní péče12), jde-li o zaměstnance, a

c) orgánu uvedenému v § 2 odst. 3.

Zjistí-li se na základě nového vyšetření, že osoba, jejíž onemocnění bylo uznáno za nemoc z povolání, již netrpí touto nemocí, příslušné středisko nemocí z povolání nebo vojenské středisko nemocí z povolání vydá posudek podle § 3 odst. 3 písm. b). Posudek vydaný11a) příslušným pracovně lékařským pracovištěm nebo vojenským střediskem nemocí z povolání zašle toto pracoviště nebo středisko posudek zaměstnavateli nebo vojenskému útvaru, u kterého osoba trpící nemocí z povolání naposledy vykonávala práci (službu) za podmínek, za kterých vznikají nemoci z povolání.

Evidenci osob, jejichž onemocnění bylo uznáno za nemoc z povolání, vede příslušné pracovně lékařské pracoviště, u vojáků a občanských zaměstnanců vojenské středisko nemocí z povolání, které těmto osobám poskytuje dispenzární péči. Při evidenci všech osob, jejichž onemocnění bylo uznáno jako nemoc z povolání, se postupuje podle zvláštního právního předpisu.13)

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998.