165/1968 Sb. Zákon o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství

(1) Státním občanem Československé socialistické republiky (dále jen „československý státní občan“) je každý státní občan České socialistické republiky a každý státní občan Slovenské socialistické republiky.

(2) Československým státním občanem se stává ten, kdo nabyl státního občanství České socialistické republiky nebo státního občanství Slovenské socialistické republiky.

Pozbytím státního občanství jedné z republik pozbývá občan i státního občanství Československé socialistické republiky.

(1) Československý státní občan je k počátku účinnosti tohoto zákona státním občanem té republiky, na jejímž území se narodil.

(2) Československý státní občan, který se narodil v cizině, je státním občanem té republiky, na jejímž území je k počátku účinnosti tohoto zákona přihlášen k trvalému pobytu. Není-li přihlášen k trvalému pobytu v jedné z republik, řídí se státní občanství podle jeho posledního trvalého pobytu, popřípadě podle posledního trvalého pobytu jeho rodičů v Československé socialistické republice.

(3) Nelze-li státní občanství republiky určit podle předchozích ustanovení, zvolí si československý státní občan státní občanství jedné z republik prohlášením.

Státní občan republiky si může zvolit státní občanství druhé republiky než té, jejíž státní občanství mu přísluší podle § 3 odst. 1 a 2. Učiní tak prohlášením nejpozději do 31. prosince 1969.

Děti mladší 15 let sledují státní občanství rodičů, stanou-li se rodiče státními občany téže republiky podle § 3 nebo 4. Jinak učiní o státním občanství těchto dětí prohlášení jejich zákonní zástupci; žijí-li oba rodiče, vyžaduje se jejich shodné prohlášení, pokud některý z nich není zbaven rodičovských práv.

(1) Dítě, jehož rodiče jsou státními občany téže republiky, nabývá narozením státního občanství rodičů.

(2) Dítě, jehož jeden z rodičů je státním občanem České socialistické a druhý státním občanem Slovenské socialistické republiky, nabývá narozením státního občanství té republiky, na jejímž území se narodilo. Dítě těchto rodičů, které se narodilo v cizině, nabývá státního občanství po matce. Rodiče se mohou dohodnout o státním občanství dítěte a zvolit mu státní občanství druhé republiky prohlášením učiněným do 6 měsíců po narození dítěte.

(3) Dítě, jehož jeden z rodičů je cizincem, nabývá narozením státního občanství té republiky, jejímž státním občanem je druhý z rodičů.

(4) Nalezené dítě je státním občanem té republiky, na jejímž území bylo nalezeno, dokud se neprokáže, že má jiné státní občanství.

(1) Uzavřením manželství mezi státním občanem České socialistické republiky a státním občanem Slovenské socialistické republiky se jejich státní občanství nemění.

(2) Jeden z manželů si může zvolit státní občanství té republiky, jejímž státním občanem je druhý manžel, prohlášením učiněným do 6 měsíců po uzavření manželství. Spolu s manželem nabývají státního občanství republiky i jeho děti mladší 15 let, nad nimiž vykonává výlučně rodičovská práva nebo jestliže se o tom rodiče dohodnou, a které pojme do svého prohlášení.

(3) Cizinka, která uzavřela manželství se státním občanem jedné z republik, nabývá státního občanství této republiky, vysloví-li příslušný orgán státní správy na její žádost s nabytím souhlas. Žádost musí být podána nejpozději do 6 měsíců po uzavření manželství. Spolu s cizinkou nabývají státního občanství republiky její děti mladší 15 let, které pojala do své žádosti.

Nabytí státního občanství cizincem se pro osoby starší 15 let stává účinným teprve složením státoobčanského slibu. Ve výjimečných případech může být složení slibu prominuto.

Pro nabývání státního občanství republik cizinci a pro pozbývání státního občanství republik platí podmínky stanovené dosavadními právními předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Nabytím státního občanství jedné republiky zaniká státní občanství druhé republiky.

Volbou, popřípadě dohodou podle tohoto zákona se nabývá státního občanství republiky dnem, kdy o tom bylo učiněno prohlášení.

Prohlášení podle tohoto zákona se činí u příslušného orgánu státní správy. V cizině se prohlášení činí u diplomatické mise nebo konsulárního úřadu Československé socialistické republiky příslušného podle místa pobytu. Totéž platí pro složení státoobčanského slibu.

Zrušují se § 1, 2, 4 a 9 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství ve znění zákona č. 72/1958 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.