II.ÚS 2422/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu Petra Bartheldiho, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podání stěžovatele bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 2. 8. 2017. Ústavní soud předně zkoumal, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Návrh stěžovatele trpí vadami. Stížnost neobsahuje některé náležitosti návrhu na zahájení řízení uvedené v ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a především stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), a jeho podání nelze proto považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.

2. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl vždy upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod

sp. zn. I. ÚS 1778/16

,

IV. ÚS 1690/17

,

III. ÚS 1693/17

,

II. ÚS 1941/17

, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).

3. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Účelem tohoto poučení je seznámení účastníka s jemu neznámými podmínkami pro projednání věci před Ústavním soudem. Ústavní soud však ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, "že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický" (srov. např. usnesení ze dne 18. 4. 2017

sp. zn. III. ÚS 1056/17

).

4. Stěžovatel byl s podmínkou povinného advokátního zastoupení (včetně možnosti požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta) a s dalšími náležitostmi ústavní stížnosti obeznámen a při podání této stížnosti si tak nepochybně musel být vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, přesto však podaná ústavní stížnost tyto požadavky nesplňuje.

5. Za dané situace považuje Ústavní soud za neúčelné, aby byl stěžovatel opětovně vyzýván k odstranění vad podání, a proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2017

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj