I.ÚS 2975/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2017 č. j. 30 Cdo 3122/2017-196, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 21. 9. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího soudu. Důvodem odmítnutí žaloby bylo neodstranění vady spočívající v právním zastoupení stěžovatele v dovolacím řízení.

2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány.

3. Kromě dalších vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 3759/15

,

II. ÚS 292/16

,

II. ÚS 293/16

,

I. ÚS 879/16

,

II. ÚS 1616/16

,

I. ÚS 1778/16

,

II. ÚS 1779/16

,

III. ÚS 1057/17

- všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již nepokládá za nutnou podmínku, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

5. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 2127/16

,

II. ÚS 2506/16

,

II. ÚS 2997/16

,

II. ÚS 3787/16

,

III. ÚS 3875/16

,

II. ÚS 114/17

,

II. ÚS 302/17

,

IV. ÚS 303/17

,

III. ÚS 304/17

,

I. ÚS 712/17

,

III. ÚS 1057/17

,

III. ÚS 1359/17

,

III. ÚS 1933/17

,

I. ÚS 2420/17

,

III. ÚS 2767/17

, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka