IV.ÚS 2537/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. května 2017 č. j. 3 Afs 62/2017-37 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. února 2017 č. j. 59 Af 14/2016-55, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 8. 2017, se na Ústavní soud obrátil navrhovatel Jan Houžvička, který napadl, z důvodu údajného porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jak usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2017 č. j. 3 Afs 62/2017-37, jímž bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti navrhovatele, tak i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. 2. 2017 č. j. 59 Af 14/2016-55, které již dříve napadl kasační stížností. Předmětným rozhodnutím krajský soud zastavil řízení o žalobě navrhovatele proti rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 31, ze dne 11. 12. 2015 č. j. 43340/15/5100-31462-809436 z důvodu nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení § 47 písm. c) soudního řádu správního.

Podání navrhovatele nesplňuje formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ukládá jak fyzickým, tak i právnickým osobám, jako účastníkům řízení před Ústavním soudem, povinnost být zastoupen advokátem v rozsahu stanoveným zvláštními předpisy. Navrhovatel při podání předmětné ústavní stížnosti zastoupen advokátem nebyl.

Navrhovatel se na Ústavní soud obrací od roku 2009 opakovaně, přičemž byl již vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem pod sankcí odmítnutí návrhu (k tomu viz např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3790/13

,

sp. zn. III. ÚS 2344/13

,

sp. zn. I. ÚS 4024/14

,

sp. zn. I. ÚS 44/15

, sp. zn. 112/15,

sp. zn. III. ÚS 2106/17

a řada dalších). Ústavní soud tak nemá pochybnosti, že navrhovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v tomto řízení zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Není nutné, aby se poučení o povinnosti řádného zastoupení navrhovateli dostalo vždy v každém jeho novém podání, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým, neboť navrhovatel takové poučení zjevně úmyslně nerespektuje.

Ústavní soud proto shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro neodstranění vad odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2017

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj