III.ÚS 4176/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Ladislava Lakatoše, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2016 č. j. 12 Co 601/2015-114 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze de 24. srpna 2015 č. j. 24 EXE 1051/2013-77, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu práce České republiky, sídlem Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 20. 12. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označeným usnesením Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jimiž došlo k zamítnutí stěžovatelova návrhu na zastavení exekuce zahájené proti němu na základě návrhu vedlejší účastnice.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Požadavek povinného zastoupení je stěžovatelovi znám, což vyjádřil ve věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1101/09

. Některé pozdější ústavní stížnosti podával sám, jiné v zastoupení advokátem.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 1101/09

,

IV. ÚS 3276/10

,

II. ÚS 1288/11

,

III. ÚS 1808/11

,

IV. ÚS 2641/11

, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. ledna 2017

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj