IV.ÚS 1849/15 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti M. Č., toho času neznámého pobytu, zastoupené opatrovníkem JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem Pražská 25, 339 01 Klatovy, právně zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 6, 602 00 Brno, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 64/2015-394 ze dne 24. 3. 2015 a výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. 11 P 226/2009-332 ze dne 2. 12. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí v dotčených výrocích, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i celé řady ustanovení Úmluvy o právech dítěte. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud v Klatovech zamítl návrh rodičů stěžovatelky a nezletilých dětí J1 a J2 Č. na zrušení jejich ústavní výchovy, všechny nezletilé děti pro výkon ústavní výchovy umístil do Dětského domova Kašperské Hory a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání rodičů Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že ústavní výchovu nezletilých J1 a J2 Č. zrušil, nad jejich výchovou stanovil dohled, ve vztahu ke stěžovatelce ji však zachoval a v tomto směru příslušný výrok rozsudku okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní soud totiž zjistil, že odvolání proti v záhlaví citovanému rozsudku Okresního soudu v Klatovech podali pouze rodiče stěžovatelky, nikoli sama nezletilá stěžovatelka, zastoupená v uvedeném řízení Městským úřadem v Klatovech coby kolizním opatrovníkem. V tomto smyslu tedy nezletilá stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, což činí její ústavní stížnost nepřípustnou. Tento závěr je přitom v souladu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu řešící stejnou procesní situaci, kupř. usnesení

sp. zn. I. ÚS 77/04

ze dne 3. 8. 2004 či usnesení

sp. zn. II. ÚS 2567/12

ze dne 28. 3. 2013 (dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Z výše uvedených důvodů byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout. Z tohoto důvodu pak musel být odmítnut i procesní návrh stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 29. listopadu 2016

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj