III.ÚS 3196/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o návrhu stěžovatele Martina Krula, bez právního zástupce, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2016 č. j. 33 Cdo 2169/2016-136 a 33 Cdo 2170/2016 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2014 č. j. 35 Co 493/2013-54 a Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 31 C 218/2012-23 ze dne 24. 5. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 23. 9. 2016 doručeno blanketní podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zastaveno dovolací řízení. Stěžovatel sdělil, že požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta pro jeho zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu vyplynulo, že stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení i ustanovení zástupce. Stěžovatel podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu vydaného v rozhodčím řízení, v němž byl účastník Raiffeisen stavební spořitelna, a.s. jako žalobce proti žalovanému stěžovateli. Stěžovatel jako žalovaného označil Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který ovšem není v dané věci pasivně legitimován. S odůvodněním, že se jedná o bezúspěšné uplatňování práva, nebylo vyhověno návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta k ochraně práv stěžovatele.

Soud prvního stupně rozhodl, že se stěžovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnutí potvrzeno.

Stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů si zvolil zástupce a předložil plnou moc advokáta a jeho prostřednictvím doplnil dovolání. Stěžovatel na výzvu reagoval tím, že zopakoval žádost o ustanovení zástupce.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (dosud byl asi v 20 věcech účastníkem řízení před Ústavním soudem, např. ve věci

sp. zn. IV. ÚS 2391/12

usnesení ze dne 1. 11. 2012). Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh vady, zejména nesplňuje podmínku obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by bylo přitom z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické, neboť s právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již mnohokrát seznámen v řadě rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 386/14

ze dne 29. 4. 2014, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1394/14

ze dne 14. 10. 2014, usnesení

sp. zn. III. ÚS 1749/14

ze dne 25. 9. 2014, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2344/14

ze dne 1. 10. 2014, usnesení

sp. zn. II. ÚS 2828/14

ze dne 7. 1. 2015 i již cit.

sp. zn. IV. ÚS 2391/12

.

Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě podání stěžovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 18. října 2016

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj