IV.ÚS 3029/16 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu Ing. Miloše Černého, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2011, č. j. 11 T 204/2010-296, takto: Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil s podáním označeným jako ústavní stížnost, v němž obsáhle, avšak ne příliš jasně, popsal okolnosti případu a konstatoval zásah do svých základních práv.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 3029/16 · Ústavní soud České republiky: Podle ustanovení § 72 odstavce 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Full text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu Ing. Miloše Černého, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2011, č. j. 11 T 204/2010-296, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil s podáním označeným jako ústavní stížnost, v němž obsáhle, avšak ne příliš jasně, popsal okolnosti případu a konstatoval zásah do svých základních práv.
Z předestřených podkladů, jakož i ze spisu
sp. zn. II. ÚS 1624/11
, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel proti napadenému rozhodnutí podal opravný prostředek; jelikož byl v daném řízení poškozeným, nebyl k podání stížnosti oprávněn, o čemž byl vyrozuměn usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2011, sp. zn. 7 To 111/2011. Následně byl navrhovatel obžalován pro zločin křivého obvinění podle § 345 odstavců 2 a 3 písmeno c) trestního zákoníku; rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. července 2012, sp. zn. 12 T 4/2012, byl shledán vinným a odsouzen. Odvolání navrhovatele Krajský soud v Brně zamítl usnesením ze dne 20. listopadu 2012, sp. zn. 8 To 439/2012. K dovolání Nejvyšší soud usnesením zrušil rozsudek Městského soudu v Brně i usnesení Krajského soudu v Brně a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V naposledy zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že postup Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 11 T 204/2010, byl v hrubém rozporu se zákonem, soudní judikaturou i odbornou literaturou, přičemž byl tolerován benevolentním přístupem státní zástupkyně.
V důsledku uvedených skutečností chtěl navrhovatel věc řešit cestou stížnosti pro porušení zákona. Jeho podnět však byl opakovaně odmítnut a sdělení o odložení podnětu bylo navrhovateli doručeno dne 12. července 2016. Zjevně od doručení sdělení Ministerstva spravedlnosti navrhovatel odvodil lhůtu k podání ústavní stížnosti. Jak je přitom z lustra Ústavního soudu patrné, ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2011 odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 27. července 2011,
sp. zn. II. ÚS 1624/11
. Z tohoto spisu je pak zřejmé, že navrhovateli bylo napadené usnesení Městského soudu v Brně doručeno v únoru 2011.
Podle ustanovení § 72 odstavce 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení § 266 odstavce 1 trestního řádu může proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Tento mimořádný prostředek přísluší toliko ministru spravedlnosti a není procesním nástrojem, o kterém se zmiňuje § 72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu.
V projednávaném případě se navrhovatel obrátil s podnětem na ministra spravedlnosti a dožadoval se využití jeho pravomoci podat stížnost pro porušení zákona, což však ministr neakceptoval. Od doručení informace o tomto postupu ministra spravedlnosti nelze odvodit lhůtu k podání ústavní stížnosti. Je proto nutno vycházet z faktu, že napadené usnesení Městského soudu v Brně bylo stěžovateli doručeno počátkem února 2011, tedy více než pět let před podáním návrhu k Ústavnímu soudu.
Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene b) zákona o Ústavním soudu proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně opožděný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj