I.ÚS 1117/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem Dukelská 891/4, Olomouc, o vyloučení soudců Davida Uhlíře, Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka z projednání a rozhodování věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1117/16

, takto:

Soudci David Uhlíř, Kateřina Šimáčková a Tomáš Lichovník nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1117/16

.

Odůvodnění:

1. V řízení o ústavní stížnosti, vedeném pod

sp. zn. I. ÚS 1117/16

, uplatnil stěžovatel námitku podjatosti všech členů I. senátu Ústavního soudu, Davida Uhlíře, Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka, a to se zřetelem na poměr tohoto I. senátu k věci a ke stěžovateli. Tento závěr stěžovatel dovozuje z toho, že I. senát ve stejném složení již v minulosti jednou rozhodoval o jím podané ústavní stížnosti (řízení vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1486/15

), kterou nicméně "v rozporu s předchozím nálezem ÚS zamítnul" [ústavní stížnost byla usnesením

sp. zn. I. ÚS 1486/15

ze dne 9. 2. 2016 odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"]. Stěžovatel namítá, že je "nemyslitelné, aby stejný senát vyřizoval další věci téhož stěžovatele", resp. "podle počtu pravděpodobnosti je zcela vyloučeno, aby 2 stížnosti stejného stěžovatele pořád dokola připadaly stejnému senátu, ledaže byl vytvořen právě proto, aby nepohodlné stížnosti nemilých stěžovatelů automaticky zamítal, což je ovšem třeba zveřejnit na stránkách soudu." Nadto ve vztahu k soudci Tomáši Lichovníkovi namítá, že u něho panuje přímý poměr (samozřejmě nepřátelský) ke stěžovateli, ať již z jeho působení na Krajském soudu v Brně - pobočka Jihlava, tak i v pozici předsedy Soudcovské unie. V závěru pak stěžovatel podjatost uvedených soudců dovozuje i ze skutečnosti, že "současně proti nim podal trestní oznámení pro podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby."

2. Soudci I. senátu Ústavního soudu ve svých vyjádřeních shodně konstatovali, že vznesenou námitku podjatosti považují za nedůvodnou, neboť ke stěžovateli nemají žádný vztah, který by mohl založit pochybnosti o jejich nepodjatosti. Stěžovatelem namítaný způsob rozhodování v citované věci

sp. zn. I. ÚS 1486/15

takové pochybnosti dle jejich názoru založit nemůže. Soudce Tomáš Lichovník nadto k uvedené námitce uvedl, že se stěžovatelem nikdy osobně do styku při svém působení na krajském soudu nepřišel, byť je pravdou, že zde rozhodoval o přípustnosti zastupování účastníka v soudním řízení odborovou organizací Spravedlnost, ale to na jeho vyloučení a na vztah ke stěžovateli nemá dle jeho názoru vliv.

3. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Dle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

4. Jak je patrno z výše uvedeného, stěžovatel své odmítnutí soudců I. senátu odůvodňuje jejich údajně vadným rozhodnutím v jeho jiné právní věci (vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1486/15

). S touto námitkou se však Ústavní soud neztotožňuje, neboť rozhodování soudce Ústavního soudu v jiné věci je projevem samotného výkonu ústavního soudnictví a jako takové pochybnost o jeho nepodjatosti (objektivně) založit nemůže (viz ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario; srov. také § 14 odst. 4 občanského soudního řádu; k výjimkám blíže viz Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu: komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, s. 178, či Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI, 2007, s. 123). V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že II. senát, rozhodující o stěžovatelem vznesené námitce podjatosti na základě ustanovení § 36 odst. 1 a § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 10 odst. 1 rozvrhu práce (Org. 1/16), není ani jakkoliv oprávněn následně přezkoumávat procesní postup I. senátu a jím vydaná rozhodnutí, a již proto tvrzení o údajném pochybení, na němž námitka podjatosti zejména spočívá, nelze pokládat za relevantní.

5. Stejně tak je třeba odmítnout námitky stěžovatele, směřující proti způsobu rozdělování agendy Ústavního soudu, neboť ten je striktně podřízen předem určeným pravidlům, vylučujícím jakýkoliv prvek nahodilosti či účelovosti, jež jsou stanovena v příslušných vnitřních předpisech Ústavního soudu přijatých plénem Ústavního soudu, jak předvídají ustanovení § 16 a § 40 zákona o Ústavním soudu [konkrétně se jedná o výše citovaný rozvrh práce (Org. 1/16) a dále rozhodnutí pléna Ústavního soudu o pravidlech rozdělení agendy (Org 61/15), vše dostupné na www.usoud.cz).

6. Poukazuje-li stěžovatel na to, že v souvislosti s rozhodovací činností soudců I. senátu proti nim podal trestní oznámení, ani tato skutečnost (bez ohledu na zjevnou účelovost jednání stěžovatele) nemůže v daném okamžiku založit jakékoliv objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců I. senátu, jak ostatně v minulosti Ústavní soud opakovaně zdůraznil (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1729/11

ze dne 11. 8. 2011, či

sp. zn. III. ÚS 783/15

ze dne 26. 5. 2015, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. Z výše uvedených důvodů proto rozhodl II. senát Ústavního soudu podle ustanovení § 36 odst. 1 a § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 10 odst. 1 rozvrhu práce (Org. 1/16) o vyloučení všech členů I. senátu Ústavního soudu, Davida Uhlíře, Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka, z projednání a rozhodování věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1117/16

tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, neboť nejsou naplněny předpoklady ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu i podmínky stanovené shora citovanou judikaturou Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu