I.ÚS 1602/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Bezděka, proti pověření Městského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2015 č. j. 80 EXE 2277/2015-15 k výkonu exekuce, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2015 č. j. 80 EXE 2277/2015-46 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. června 2012 č. j. 33 EC 197/2011-41, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 18. 5. 2016, stěžovatel brojil proti shora uvedeným soudním rozhodnutím a spojil jej s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů.

2. Dříve, než se Ústavní soud mohl začít zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

3. Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým a právnickým osobám zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud stěžovatele obvykle vyzve k odstranění této vady. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.

4. Pokud však stěžovateli již dříve, v předchozích řízeních, poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

5. Stěžovatel v dané věci uvedl, že jeho advokátka Mgr. Martina Knoppová zastává jiný právní názor než on a považuje ústavní stížnost za "dočasně bezdůvodnou", nicméně prý připustila, že pominou-li důvody, pro které ji považuje za dočasně bezdůvodnou, potom právní službu poskytne. Stěžovatel si je tak velmi dobře vědom, jak vyplývá i z odůvodnění jeho návrhu, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen, a že ústavní stížnost musí být od počátku také jeho advokátem sepsána. Tuto jednoznačnou povinnost nelze překlenovat tím, že plnou moc prý zašle, až bude Ústavním soudem zodpovězena otázka o "legitimitě zastoupení k dočasné bezdůvodnosti", kterou stěžovatel údajně vymezil v bodu II. svého návrhu.

6. Za této situace lze považovat za neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Ústavní soud proto, za použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost odmítl. Návrh na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, je akcesorický a proto se též odmítá.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu