III.ÚS 1333/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. R., nezl. T. R., 3. nezl. B. R. a 4. H. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. prosince 2015 č. j. 0 P 35/2012-7528, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 26. 4. 2016, doručeným elektronicky Ústavnímu soudu téhož dne a prostřednictvím pošty dne 2. 5. 2016, brojil první stěžovatel jménem svým i jménem dalších stěžovatelů proti shora označenému soudnímu rozhodnutí a proti neodůvodněným průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 35/2012, přičemž se domáhal, aby Ústavní soud uvedenému soudu a Městskému soudu v Praze zakázal porušovat právo účastníků specifikované v čl. 38 Listiny základních práv a svobod a přikázal jim "přidělit ve věci soudce v souladu s tímto základním ústavním právem". Současně požádal Ústavní soud o přednostní projednání věci.

Podání stěžovatele však nebylo možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků, především pak stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, 72, 30, 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z velkého množství dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl a vede (viz věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 3425/15

,

I. ÚS 3412/15

,

III. ÚS 3418/15

a další), se přitom podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění nedostatků návrhu.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Stejně jako ve věci vedené pod

sp. zn. III. ÚS 3409/15

či

sp. zn. I. ÚS 233/16

se Ústavní soud proto uchýlil k přiměřenému použití užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Návrh na přednostní projednání věci jakožto návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu