II.ÚS 1331/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatelů 1/ T. R., 2/ nezletilého T. R. a 3/ nezletilé B. R. a 4/ H. R., právně nezastoupených, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 3. 2016 sp. zn. 0 P 35/2012 a proti průtahům v řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2016 bylo napadeno shora specifikované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 a byly namítány průtahy řízení.

2. Ústavní stížnost však nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vady spočívaly zejména v nedostatku právního zastoupení, neurčitosti petitu a nedoložení napadeného rozhodnutí.

3. Z vnitřní evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se prostřednictvím 1. stěžovatele obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž 1. stěžovatel byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních

sp. zn. IV. ÚS 588/14

,

II. ÚS 1041/15

,

III. ÚS 1059/15

,

IV. ÚS 1520/15

,

III. ÚS 2028/15

,

IV. ÚS 2030/15

,

III. ÚS 2031/15

a dalších). Nelze tedy mít pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996). Lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat 1. stěžovateli princip, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Setrvání na poučení stěžovatele v každém konkrétním případě nesplnění zákonných předpokladů pro řádné podání ústavní stížnosti se v nyní projednávané věci již jeví jako neefektivní a formalistické.

4. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu proto soudu nezbylo, než předmětný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2016

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj