IV.ÚS 3111/15 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 150/2015-25, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 150/2015-25, zamítl návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Následně usnesením ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 As 150/2015-29, odmítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2015, č. j. 46 A 31/2015-20; usnesením krajského soudu byla postoupena Městskému soudu v Praze žaloba stěžovatele proti správnímu rozhodnutí, jímž byla stěžovateli vyměřena pravděpodobná výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2011.

Proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015 se stěžovatel bránil ústavní stížností ze dne 13. 10. 2015; současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

Ústavní stížnost nesplňuje zákonné podmínky projednání.

Podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem.

Stěžovatel zákonem předepsanou podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nesplnil, přestože si jí musel být vědom. V minulosti se totiž na Ústavní soud obrátil s desítkami podání, při jejichž projednání (vyřízení) byl o povinném zastoupení advokátem opakovaně poučen výzvou k odstranění vad podání, popř. v rámci odůvodnění usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2015,

sp. zn. II. ÚS 1767/15

, ze dne 29. 6. 2015,

sp. zn. I. ÚS 1511/15

, ze dne 4. 3. 2015,

sp. zn. IV. ÚS 3858/14

, ze dne 21. 3. 2014,

sp. zn. III. ÚS 989/14

, nebo ze dne 7. 1. 2011,

sp. zn. IV. ÚS 28/11

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud proto stěžovatele v nyní projednávané věci zvlášť nevyzýval k odstranění vad návrhu. Za předestřených okolností není bezpodmínečně nutné, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem stěžovateli dostávalo vždy znovu v každém jednotlivém řízení a aby mu byla pokaždé určena lhůta k odstranění této vady návrhu. Lze vycházet z předpokladu, že předchozím opakovaným poučením byla stěžovateli spolehlivě zprostředkována informace, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, přičemž zákonem vymezená velkorysá dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti je určena mj. i ke splnění této podmínky řízení. Trvání na požadavku vždy nového (opakovaného) poučení účastníka by se v případech tohoto druhu jevilo jako postup ryze formalistický a neúčelný. Vědomost stěžovatele o podmínce povinného zastoupení advokátem je ostatně zřejmá i z projednávané ústavní stížnosti, v níž stěžovatel sám poukazuje na absenci svého zastoupení advokátem.

Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. Týmž výrokem rozhodl Ústavní soud totožně také o návrzích stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť se jedná o návrhy akcesorické, které sdílí osud ústavní stížnosti. V této souvislosti Ústavní soud pro úplnost podotýká, že není oprávněn účastníku nebo vedlejšímu účastníku ustanovit zástupce, nýbrž pro řízení před Ústavním soudem přichází v úvahu toliko určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a to na základě včasného návrhu účastníka nebo vedlejšího účastníka samotného; i o této okolnosti byl stěžovatel ostatně v minulosti poučen.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2015

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj