IV.ÚS 3015/15 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudcem zpravodajem JUDr. Jaromírem Jirsou ve věci návrhu J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. února 2013, č. j. 51 T 1/2009-839, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2013, č. j. 11 To 56/2013-887, a Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2014, č. j. 4 Tdo 198/2014-32, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svým ručně psaným podáním k Ústavnímu soudu brojil proti shora citovaným rozhodnutím, aniž by přiložil kopii kteréhokoliv z nich.

Z lustra Ústavního soudu se však podává, že shodná rozhodnutí byla napadena ve věci vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 1890/14

, kterou podal spoluodsouzený navrhovatele. Z přiložených kopií pak plyne, že stěžovatel byl shledán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Odvolání obou Vrchní soud v Praze odmítl; Nejvyšší soud následně rozhodl citovaným usnesením o dovolání, které však podal pouze spoluodsouzený, a nikoliv navrhovatel. Jak Ústavní soud následně zjistil dotazem ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, navrhovatel, v projednávané věci, dovolání vůbec nepodal.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře vyslovil (např. nález

sp. zn. III. ÚS 62/95

, viz N 78 SbNU 4/243), že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž tvrzenou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Řízení o ústavních stížnostech tak plně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odstavec 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky (ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Navrhovatel v projednávané věci nevyčerpal zákonem poskytnuté procesní prostředky, a proto Ústavní soud jeho návrh jako nepřípustný odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Brojí-li pak navrhovatel proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, je třeba v této části návrh chápat jako podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písmeno c) zákona o Ústavním soudu, a této části jej takto odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2015

JUDr. Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj