I.ÚS 2622/15 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Augusta Vavrici, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 27. 8. 2015 doručena ústavní stížnost (označená jako "dovolání") proti postupu a rozhodnutím soudů ve věcech vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 5/96, sp. zn. 36 C 424/93 a sp. zn. 57 C 76/97.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž vyhodnotil, že tomu tak není. Stěžovatel především nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, což se vztahuje již na samotné vypracování ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatele nebyla sepsána advokátem. Plnou moc přiloženou k ústavní stížnosti nelze považovat za vyhovující, neboť neprokazuje, že v materiálním slova smyslu vznikl vztah mezi advokátem a klientem (stěžovatelem).

Jak přitom vyplývá z řízení o návrzích, jež stěžovatel k Ústavnímu soudu v minulosti podal, tento postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o uvedené podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. řízení ve věcech stěžovatele

sp. zn. II. ÚS 47/97

,

sp. zn. IV. ÚS 1640/08

a

sp. zn. III. ÚS 1308/13

).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, pokud se tak stalo v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.

Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj