III.ÚS 815/15 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 20. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014 č. j. 6 Afs 269/2014-16 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2014 č. j 31 Af 64/2013-73, spojené s návrhem na zrušení ustanovení právních předpisů ukládajících povinné zastoupení advokátem v řízení o dovolání, kasační i ústavní stížnosti, a povinnost zaplatit soudní poplatek, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. V ústavní stížnosti ze dne 17. 3. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 18. 3. 2015 a doplněné dne 23. 3. 2015, se Ing. Jaromír Houžvička (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, ze dne 26. 4. 2013 č. j. 10998/13/5000-14103-708571.

Řízení o správní žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, ze dne 26. 4. 2013 č. j. 10998/13/5000-14103-708571 bylo Krajským soudem v Hradci Králové zastaveno usnesením ze dne 13. 10. 2014 č. j. 31 Af 64/2013-73 z důvodu nezaplacení soudního poplatku žalobcem. Kasační stížnost žalobce proti posledně citovanému usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 12. 2014 č. j. 6 Afs 269/2014-16 jako nedůvodnou.

Stěžovatel společně s ústavní stížností navrhl, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením)."

Další obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadených, blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

II. Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž v projednávané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.

Stěžovatel jako účastník řízení není zastoupen advokátem, jak vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a to navzdory skutečnosti, že v řadě dřívějších usnesení vydaných v řízení o jiných ústavních stížnostech Ústavní soud stěžovatele opakovaně poučoval o náležitostech ústavní stížnosti, včetně podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti (např. usnesení ze dne 4. 3. 2015

sp. zn. III. ÚS 3470/14

a ze dne 16. 4. 2015

sp. zn. III. ÚS 865/15

). Stěžovateli je tudíž uvedená podmínka řízení dostatečně známa a měl dostatečný čas na obstarání právního zastoupení.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Setrvání na požadavku dalšího poučení by však v projednávaném případě bylo neefektivní a formalistické. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Akcesorický návrh na zrušení ustanovení právních předpisů, upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, podaný podle § 74 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť byla-li ústavní stížnost neschopná věcného projednání, odpadla tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (srov. výše citované usnesení ze dne 16. 4. 2015

sp. zn. III. ÚS 865/15

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu