III.ÚS 975/15 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatelky SOLAR PROTECTION s. r. o., IČ 28911172, se sídlem Česká 283, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. ledna 2015 č. j. 7 Afs 184/2014-22, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. srpna 2014 č. j. 62 Af 81/2013-39, rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 23. října 2012 č. j. 67761/12/013063303318 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. června 2013 č. j. 17564/13/5000-14203-706599, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 1. 4. 2015 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jimiž dle jejího tvrzení došlo k neoprávněnému zásahu do jejího ústavně zaručeného práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, práva svobodně podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny a čl. 16 Listiny základních práv Evropské unie a práva na rovnost před zákonem ve smyslu čl. 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie.

2. Podstatou napadených rozhodnutí je potvrzení zákonnosti rozhodnutí společnosti E.ON Distribuce, a. s., snížit výkupní ceny stěžovatelkou dodané elektrické energie. Tento svůj názor příslušné orgány opřely zejména o závěry nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 17/11

ze dne 15. 5. 2012 (N 102/65 SbNU 367; 220/2012 Sb.).

Ústavní soud především zdůrazňuje, že se se stěžovatelkou podanými a totožnými ústavními stížnostmi, brojícími proti obsahově shodným rozhodnutím orgánů veřejné moci, zabýval v minulosti již několikrát (srov. např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 3722/13

ze dne 5. 2. 2014 nebo

sp. zn. III. ÚS 2957/13

ze dne 21. 11. 2013; dostupná na http://nalus.usoud.cz). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v projednávané ústavní stížnosti v podstatě nereaguje na rozsáhlou argumentaci obsaženou v napadených rozhodnutích a nepromítá do své argumentace závěry zmíněné rozhodovací činnosti Ústavního soudu, považuje tento projednávanou stížnost za pokračující polemiku s mnohokrát potvrzenými závěry Ústavního soudu. Jelikož ústavní stížnost neobsahuje žádnou argumentaci pro odchýlení se od těchto závěrů a Ústavní soud pro takové odchýlení sám žádný důvod neshledal, lze v plném rozsahu za využití možnosti dané Ústavnímu soudu ustanovením § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu odkázat na relevantní rozhodovací činnost Ústavního soudu (viz např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 1935/13

ze dne 15. 7. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

3. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu