Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 3920/14 ECLI:CZ:US:2015:1.US.3920.14.1 AI generated

I.ÚS 3920/14 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 3920/14
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavnímu soudu byla dne 15. 12. 2014 doručena ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014 č. j. 2 As 113/2014-30 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2014 č. j. 59 Af 29/2013-41.

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 3920/14 · Ústavní soud České republiky: Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014 č. j. 2 As 113/2014-30 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2014 č. j. 59 Af 29/2013-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 15. 12. 2014 doručena ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014 č. j. 2 As 113/2014-30 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2014 č. j. 59 Af 29/2013-41.

2. Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.

3. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala nezbytnou náležitost požadovanou zákonem o Ústavním soudu, byl stěžovatel dne 23. 1. 2015 - s náležitým poučením o následku nedoručení řádné ústavní stížnosti Ústavnímu soudu ve stanovené lhůtě - vyzván k odstranění nedostatku povinného právního zastoupení advokátem. Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena (uložením) dne 6. 2. 2015. Následujícího dne mu počala běžet určená 20denní lhůta, která marně uplynula dne 26. 2. 2015.

4. Stěžovatel přípisem ze dne 25. 2. 2015 (doručen 26. 2. 2015) požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. Jak ovšem vyplývá z desítek řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel v minulosti učinil, návrh Ústavnímu soudu na zahájení řízení zvolil navzdory tomu, že byl dosud opakovaně Ústavním soudem poučen o náležitostech vyžadovaných zákonem pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. řízení o návrzích stěžovatele

sp. zn. IV. ÚS 3408/14

,

sp. zn. III. ÚS 3506/14

,

sp. zn. II. ÚS 3867/14

). Ústavní soud proto lhůtu stěžovateli neprodloužil.

5. Z důvodu nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem Ústavní soud vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2015

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj