II.ÚS 3668/14 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Compelové, zastoupené JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem Chomutov, Rokycanova 1268/1, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 33 Cdo 1320/2013-274, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2012, č. j. 10 Co 160/2011-234, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 21. 11. 2014 doručena ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 22. 10. 2014, jejímž prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

4. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

5. Ústavní soud předesílá, že nyní posuzovaná ústavní stížnost představuje v pořadí druhý návrh stěžovatelky v téže věci. První ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti týmž rozhodnutím byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 10. 2013 a zaevidována pod

sp. zn. I. ÚS 3077/13

. Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, kdy trpěl zejména vadou spočívající v nedostatku právního zastoupení, byla stěžovatelka přípisem ze dne 20. 1. 2014 a posléze v rámci prodloužení lhůty znovu ze dne 8. 4. 2014 a dne 11. 7. 2014 - s náležitým poučením o následku nedoručení řádné ústavní stížnosti Ústavnímu soudu ve stanovené lhůtě - vyzvána k odstranění vad jejího podání. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka ani v opakovaně prodloužené lhůtě vady svého podání neodstranila, byla její ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením ze dne 14. 10. 2014,

sp. zn. I. ÚS 3077/13

, odmítnuta, a to po více než roce od jejího podání.

6. Dne 21. 11. 2014 Ústavní soud obdržel návrh označený jako ústavní stížnost, v jehož rámci byl Ústavní soud mj. informován o tom, že JUDr. Marta Klenovská byla rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 15. 9. 2014, č. j. 2680/14, určena advokátkou pro zastupování stěžovatelky v řízení vedeném Ústavním soudem pod

sp. zn. I. ÚS 3077/13

. Vzhledem k tomu, že řízení vedené pod

sp. zn. I. ÚS 3077/13

již bylo ukončeno, byla věc nově zaevidována pod

sp. zn. II. ÚS 3668/14

.

7. Ústavní soud na tomto místě podotýká, že pro posouzení ústavní stížnosti nebyl rozhodující samotný fakt, že v dané věci již jednou rozhodoval, neboť jeho usnesení, jímž se návrh odmítá, nevytváří překážku věci rozhodnuté (cf. § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

8. Jak ovšem plyne z výše uvedených skutečností, stěžovatelka podala prostřednictvím jí ustanovené právní zástupkyně svůj druhý návrh na zahájení řízení až dne 20. 11. 2014, tedy zcela zjevně po lhůtě k podání ústavní stížnosti, jež uplynula před více než rokem. Nedostatečnou procesní aktivitu stěžovatelky v řízení vedeném pod

sp. zn. I. ÚS 3077/13

, která vedla k odmítnutí ústavní stížnosti pro vady, není možné zhojit podáním dalšího návrhu po lhůtě stanovené § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

9. S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2014

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu