IV.ÚS 1960/14 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl o návrhu Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2013 č. j. 31 Af 25/2013-47 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014 č. j. 10 As 4/2014-19, takto: Navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2014 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a odstranění povinného zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační a ústavní stížnosti z právních předpisů.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 1960/14 · Ústavní soud České republiky: ), opět podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Full text
Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2013 č. j. 31 Af 25/2013-47 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014 č. j. 10 As 4/2014-19, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2014 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a odstranění povinného zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační a ústavní stížnosti z právních předpisů.
Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv byl navrhovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost (kupř. v řízení vedeném pod
sp. zn. IV. ÚS 109/14
,
I. ÚS 3557/13
,
IV. ÚS 1836/10
,
III. ÚS 2371/10
,
IV. ÚS 29/08
,
IV. ÚS 370/13
), opět podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj