III.ÚS 1597/14 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Pavla Černoty, směřujícího proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. února 2014 č. j. 6 As 13/2014-6, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 7. 5. 2014, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť jím mělo být protiústavně zasaženo do jeho práva na soudní ochranu. Tvrdí, že Nejvyšší správní soud "odepřel navrhovateli přístup ke kasačnímu soudu" a toto tvrzení doprovází hanobícími výroky na adresu Nejvyššího správního soudu.

Ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o kasační stížnosti stěžovatele (v řízení před Nejvyšším správním soudem "žalobce") proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2013 č. j. 6 Ca 311/2009-35. Městský soud v Praze v řízení, v němž žalobce správní žalobou napadal rozhodnutí České advokátní komory o zrušení určení advokáta za účelem zastupování před Ústavním soudem z důvodu neposkytnutí součinnosti ze strany žalobce, vydal výše uvedený rozsudek, jímž správní žalobu stěžovatele pro nedůvodnost zamítl.

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. února 2014 č. j. 6 As 13/2014-6 byla stěžovatelova kasační stížnost odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) za použití § 120 s. ř. s.

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a jeho podání vykazuje i další vady, není připojeno napadené rozhodnutí (srov. zákonné náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu).

Z několika stovek řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, (k dnešnímu dni je v rejstříku Ústavního soudu zapsáno cca 500 jím podaných ústavních stížností), se podává, že tento závadný postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, stěžovatel volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 424/09

,

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. III. ÚS 765/09

,

sp. zn. I. ÚS 787/09

,

sp. zn. Pl. ÚS 5/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. I. ÚS 467/09

,

sp. zn. I. ÚS 786/09

,

sp. zn. II. ÚS 3891/11

,

sp. zn. III. ÚS 3750/12

,

sp. zn. III. ÚS 4125/12

a desítky dalších).

Poté, co byl stěžovatel opakovaně a bezvýsledně poučován o všech náležitostech ústavní stížnosti, je tudíž zjevně nadbytečné vyzývat jej k odstranění vad v nyní projednávané věci.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval stejně, jako v případě mnoha předchozích vadných návrhů stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 2235/12

,

I. ÚS 1639/12

,

IV. ÚS 2540/12

,

I. ÚS 2783/12

,

III. ÚS 3750/12

,

III. ÚS 686/13

,

III. ÚS 1037/14

,

III. ÚS 1224/14

,

sp. zn. III. ÚS 1352/14

), a za použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2014

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj