Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 607/14 ECLI:CZ:US:2014:2.US.607.14.1 AI generated

II.ÚS 607/14 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 607/14
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti dle § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít především k porušení čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"), jakož i řady ustanovení Ústavy České republiky.

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 607/14 · Ústavní soud České republiky: 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít především k porušení čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"), jakož i řady ustanovení Ústavy České republiky.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce Radovana Suchánka a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Jiřího Prince, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 49 C 2136/2013-83 ze dne 23. 12. 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti dle § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít především k porušení čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"), jakož i řady ustanovení Ústavy České republiky.

Ústavní soud s ohledem na povahu předmětné věci konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, tak i z hlediska stížnostních námitek identifikuje s ústavními stížnostmi jiných stěžovatelů, zastoupených týmž právním zástupcem, o kterých již Ústavní soud rozhodl jednak nálezem ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn. III. ÚS 3725/13

(dostupný, jako další zde uváděná rozhodnutí, na adrese http://nalus.usoud.cz), jednak na tento nález navazujícími usneseními (srov. kupř. usnesení

sp. zn. III. ÚS 3821/13

ze dne 15. 4. 2013 nebo usnesení

sp. zn. III. ÚS 1045/14

z téhož dne). Vzhledem k tomu, že se tak stalo z důvodů, které plně dopadají i na nyní souzený případ, Ústavní soud stěžovatele na odůvodnění těchto rozhodnutí pro stručnost odkazuje.

Za daných okolností tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 20. května 2014

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu