II.ÚS 3623/13 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci návrhu D. Š., t.č. ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. března 2012 sp. zn. 10 To 33/2012, právně zastoupeného Mgr. Radkem Šimonkou, advokátem se sídlem v Chrastavě, nám. 1. Máje 347, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavní soud obdržel dne 29. 11. 2013 ručně psané podání stěžovatele, které směřovalo proti postupu Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 10 To 33/2012. Toto podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel zejména nebyl právně zastoupen dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jeho argumentace byla zmatená, podání neobsahovalo petit, tzn., nebylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá atd.

Ústavní soud výzvou doručenou navrhovateli dne 13. 12. 2013 navrhovatele vyzval k odstranění vad jeho návrhu, k čemuž mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Stěžovateli se dostalo obsáhlého písemného poučení o náležitostech ústavní stížnosti. Stěžovatel Ústavnímu soudu poslal řadu ručně psaných přípisů, k nimž připojil změť listin. Dne 13. 1. 2014 stěžovatel Ústavnímu soudu zaslal rozhodnutí předsedy České advokátní komory (dále jen "ČAK") o určení advokáta podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii v platném znění (dále jen "zákon o advokacii"), jímž mu byl k zastoupení v řízení před Ústavním soudem určen advokát Mgr. Radek Šimonka. Tento advokát se posléze obrátil na Ústavní soud přípisem ze dne 7. 2. 2014, s tím, že nezná obsah stížnosti navrhovatele a nemá ani žádné podklady mající prokázat skutková tvrzení ve stížnosti uvedená. Ústavní soud zaslal Mgr. Šimonkovi kopie původního návrhu stěžovatele a zároveň mu k odstranění vad tohoto návrhu stanovil novou lhůtu 15 dnů od doručení svého přípisu. Současně Ústavní soud opětovně navrhovatele prostřednictvím advokáta upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude Ústavní soud nucen podání (ústavní stížnost) ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Dne 12. 3. 2014 zaslal Mgr. Šimonka Ústavnímu soudu další přípis označený jako "ústavní stížnost p. D. Š. - odstranění vad - doplnění a upřesnění". V tomto přípise advokát odkazuje na podání navrhovatele ze dne 29. 11. 2013, tvrdí porušení základního práva stěžovatele dle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále právní zástupce uvádí, že "dle stěžovatele mělo být usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou provedeno tak, že prominutý trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků a 8 měsíců nebyl skutečně amnestován, tj. nedošlo k jeho započtení v rámci jeho všech odsouzení". Navrhováno je zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. března 2012 sp. zn. 10 To 33/2012 a "vrácení věci Okresnímu soudu v Náchodě".

II. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí opakovaně konstatoval, že povinné zastoupení stěžovatele advokátem dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, se vztahuje v prvé řadě a především na sepsání samotné ústavní stížnosti. Smyslem povinného zastoupení v případě individuální ústavní stížnosti dle ustanovení § 72 a následujících zákona o Ústavním soudu, je především zabránit přetížení Ústavního soudu množstvím nekvalifikovaných návrhů a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Ke splnění podmínky povinného zastoupení dochází teprve tehdy, je-li Ústavnímu soudu náležitě předestřena ústavněprávní argumentace v návrhu, který byl jako celek sepsán advokátem. Nelze tedy akceptovat postup, kdy neodborně sepsané podání je advokátem doplněno toliko petitem a argumentace advokáta se v rámci takového "doplnění" omezí na jedinou větu, aniž by byl Ústavnímu soudu právním zástupcem kvalifikovaně a srozumitelně vylíčen skutkový stav a přednesen právní názor, o nějž stěžovatel opírá svůj návrh (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. I. ÚS 84/94

,

Pl. ÚS 44/04

a

II. ÚS 275/04

dostupná v databázi NALUS). Ústavní soud je dále povinen vyžadovat, aby stěžovatel byl zastoupen na základě speciální plné moci ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; s pouhým opisem rozhodnutí ČAK o určení advokáta k zastupování dle § 18 zákona o advokacii se nelze v řízení o ústavní stížnosti spokojit.

V projednávané věci zůstal návrh neúplný i poté, co Ústavní soud poskytl právnímu zástupci stěžovatele dodatečnou lhůtu k sepsání kvalifikovaného návrhu. Bylo procesní povinností stěžovatele poskytnout určenému advokátovi náležitou součinnost a udělit mu písemnou plnou moc. Je vhodné připomenout, že stěžovateli byly veškeré formální a obsahové náležitosti ústavní stížnosti dobře známy z předchozích řízení, jež u Ústavního soudu vyvolal, a která skončila rovněž odmítnutím jeho návrhu pro neodstranění vad (viz naposled

sp. zn. II. ÚS 1276/13

).

Protože navrhovatel vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, soudce zpravodaj návrh (ústavní stížnost) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2014

Radovan Suchánek

soudce zpravodaj