I.ÚS 88/14 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Alexandra Rovného, proti obžalobě podané Okresním státním zastupitelstvím v Lounech č. j. ZT 155/2013-57 ze dne 14. 11. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedené obžaloby, která byla proti němu podána příslušným státním zastupitelstvím. Má za to, že v přípravném řízení, jež podání obžaloby předcházelo, byla poškozena jeho (blíže nespecifikovaná) procesní práva.

Dříve než Ústavní soud přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, prozkoumal, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že podání obžaloby nepředstavuje rozhodnutí o vině stěžovatele, ale je pouze jedním z řady procesních úkonů v průběhu trestního řízení (viz např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 562/05

ze dne 26. 9. 2005), a jako takové nemůže být zásadně předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu. Posuzováním důvodnosti obžaloby by Ústavní soud nepřípustně zasáhl do nezávislosti orgánů činných v trestním řízení, a to zejména obecného soudu, protože jen ten rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (srov. čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky). Případné námitky vůči postupu orgánů činných v trestním řízení může stěžovatel uplatnit v řízení před obecným soudem; pokud by nesouhlasil s výsledkem pravomocně skončeného řízení, byl by - za splnění všech podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu (včetně vyčerpání všech prostředku k ochraně práva) - oprávněn obrátit se na Ústavní soud se svou ústavní stížností, která teprve v tomto stádiu může být shledána přípustnou.

S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud návrh stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Z uvedeného důvodu Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad spočívajících v absenci povinného právního zastoupení. Odstranění uvedené vady by na výše konstatovaném závěru nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2014

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj