Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 2599/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.2599.13.1 AI generated

I.ÚS 2599/13 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 2599/13
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele Miroslava Reisse, zastoupeného JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 161, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013 č. j. 21 Co 37/2012-366, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Miroslava Reisse, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 2599/13 · Ústavní soud České republiky: Stěžovatel napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2013 nákladový výrok II. shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze s tím, že jím bylo porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [právo na spravedlivý proces - dále jen ("Listina")] a čl. 11 odst. 1 Listiny (právo vlastnit majetek). Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů se žalovanému nepřiznává.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele Miroslava Reisse, zastoupeného JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 161, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013 č. j. 21 Co 37/2012-366, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Miroslava Reisse, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2013 nákladový výrok II. shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze s tím, že jím bylo porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [právo na spravedlivý proces - dále jen ("Listina")] a čl. 11 odst. 1 Listiny (právo vlastnit majetek). Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů se žalovanému nepřiznává.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 28. 5. 2013, tedy již za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu (citován výše).

Nová úprava (ne)přípustnosti ústavní stížnosti reaguje na koncepční změnu přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu. Dosavadní konstrukce ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu mířila na dovolání podle dosavadního ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se opouští dosavadní koncepce přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu, která byla založena na diformitě, skryté diformitě a judikatorním přesahu rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, dochází též ke změně podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Podle nově účinné právní úpravy musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádného opravného prostředku - zde dovolání. Pokud tak neučiní, bude ústavní stížnost bez dalšího nepřípustná (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 404/2012 Sb., čl. III., bod 6).

Ústavní soud též připomíná, že právní úprava dovolání účinná od 1. 1. 2013 umožňuje podat dovolání proti výroku o nákladech řízení - tento závěr je podepřen též judikaturou Nejvyššího soudu, srov. například usnesení ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 či usnesení ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. 29 ICdo 34/2013. V nyní posuzované věci navíc výše nákladů řízení přesáhla majetkový census 50 000 Kč, jenž je dle posledně citované judikatury relevantní z hlediska přípustnosti dovolání i pro náklady řízení (viz § 238 odst. 2 o. s. ř. a jeho výklad).

Stěžovatel ve věci nevyčerpal všechny opravné prostředky (dovolání), které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ve věci není možné dovodit ani splnění podmínek pro postup podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k subsidiaritě ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném po 1. 1. 2013].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2013

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj