I.ÚS 1239/13 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Marty Kryžové, jíž se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2013, č.j. 21 Co 348/2012-138, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu 16. 4. 2013, jež bylo posouzeno jako ústavní stížnost, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2013, č.j. 21 Co 348/2012-138.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud zjistil, že tomu tak není. Uvedené podání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatelka není mimo jiné zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala Ústavnímu soudu několik návrhů, kdy opakovaně nebyla zastoupena advokátem. Stěžovatelka byla přitom v již projednaných věcech vyzývána k odstranění uvedené vady a byla ji prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3836/11

ze dne 15. 3. 2012). V uvedeném usnesení ji také byla ona povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem náležitě vysvětlena.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelka byla obeznámena s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jejím vlastním zájmu, aby jeho další podání již tuto vadu neobsahovala.

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2387/08

ze dne 22. října 2008).

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2013

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj