Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 1045/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.1045.13.1 AI generated

II.ÚS 1045/13 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 1045/13
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2013 ve věci sp. zn. Aprk 1/2013, takto: Stěžovatel svým návrhem, jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 27. 3. 2013, brojí proti shora označenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být porušeno stěžovatelovo základní právo garantované ustanovením čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 1045/13 · Ústavní soud České republiky: 1. 2013 ve věci sp. zn. Aprk 1/2013, takto: Stěžovatel svým návrhem, jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 27. 3. 2013, brojí proti shora označenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být porušeno stěžovatelovo základní právo garantované ustanovením čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2013 ve věci sp. zn. Aprk 1/2013, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svým návrhem, jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 27. 3. 2013, brojí proti shora označenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být porušeno stěžovatelovo základní právo garantované ustanovením čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a konstatuje, že tomu tak není. Stěžovatel především není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Z evidence Ústavního soudu je přitom patrno, že od roku 2007 stěžovatel podal již více než tři stovky ústavních stížností, z nichž řada trpěla stejnými vadami. K jejich odstranění pak byl v mnoha případech vyzýván s poučením o důsledcích jejich případného neodstranění v určené lhůtě, jakož i o náležitostech ústavní stížnosti i o dalších předpokladech pro její projednání.

Dle názoru Ústavního soudu, vyjádřeného opakovaně i ve věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) není možno obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2013

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj