II.ÚS 2098/07 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti I. M., advokátem nezastoupeného, podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2007, č. j. 22 Ca 127/2007-17, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2007, č. j. 1 Ans 4/2007-33, za účasti Krajského soudu v Ostravě, a Nejvyššího správního soudu, jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se obrátil na Ústavní soud s podáním, z jehož obsahu je zřejmé, že jím brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím správních soudů. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl pro formální vady stěžovatelovu kasační stížnost podanou proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla odmítnuta jeho správní žaloba na ochranu proti nečinnosti finančního úřadu.

Soudce zpravodaj, tak jako v jiných případech, nejprve zkoumal, zda návrh splňuje veškeré požadavky, které na ústavní stížnosti klade zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky k tomu, aby se vůbec mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, zde splněny nejsou.

Stěžovatel podal v minulosti k Ústavnímu soudu již několik desítek návrhů, o kterých zde byla a jsou vedena příslušná řízení. Na Ústavní soud se zásadně obrací sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Nejinak je tomu i v posuzovaném případě. V rámci předchozích řízení byl přitom stěžovatel opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, jakož i o následcích nesplnění těchto výzev. Výzvy k odstranění vad ovšem ignoroval (z mnoha případů např. věc

sp. zn. III.ÚS 331/05

,

III.ÚS 557/05

,

III.ÚS 502/06

,

IV.ÚS 660/06

,

IV.ÚS 714/06

,

IV.ÚS 785/06

, z poslední doby např.

sp. zn. I. ÚS 328/07

, či

III. ÚS 1266/07

).

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2007

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj