III.ÚS 1745/07 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., advokáta, zastoupeného JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou v Praze 2, Kladská 5/1489, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2007, čj. 13 Co 155/2007-136, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. prosince 2006, čj. 15 C 274/2000-107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesení obvodního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele proti žalovaným České straně sociálně demokratické a Cíl, a. s., o zaplacení 72 187 080,- Kč s příslušenstvím, a to proto, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek z návrhu ve výši 500 000,- Kč, který byl splatný ke dni podání návrhu, tedy ke dni 29. 12. 2000. Stěžovatel obsáhle popisuje vývoj případu, upozorňuje na svůj "majetkový útisk" ze strany státních orgánů, a uvádí řadu důvodů, pro které jsou obě rozhodnutí protiústavní. Stěžovatel proto tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno ust. čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V daném případě bylo takovým prostředkem řádně podané odvolání. Stěžovatel sice odvolání podal, uvedl v něm odvolací návrh, ovšem ani přes výzvu soudu prvého stupně neuvedl ve smyslu ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvého stupně nebo postupu, který tomuto rozhodnutí předcházel (odvolací důvod). Stěžovatel si přitom byl tohoto nedostatku vědom, sám přislíbil v jinak neodůvodněném odvolání dodatečné odůvodnění do konce února 2007, a byl navíc na následky nedoplnění odvolacího důvodu soudem ve smyslu ust. § 209 o. s. ř. upozorněn. Protože odvolání stěžovatele postrádalo odvolací důvod, a tak vykazovalo takové vady, jež brání pokračování v odvolacím řízení, městský soud jako soud odvolací s poukazem na ust. § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. odvolání žalobce dne 7. května 2007 odmítl. S ohledem na uvedené je zjevné, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, když sice proti rozhodnutí soudu prvého stupně podal odvolání, ale šlo o takové odvolání, které soud odvolací nemohl řádně projednat. Proto se Ústavní soud nemůže zabývat meritem této ústavní stížnosti z důvodu nepřípustnosti; rozhodl-li by snad Ústavní soud jinak, a zabýval-li by se argumenty snesenými v ústavní stížnosti stěžovatelem, jednal by v podstatě namísto soudu odvolacího a porušil by tak výše uvedené ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní stížnost tedy byla bez dalšího odmítnuta podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2007

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu