II.ÚS 1815/07 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. Z., zastoupeného Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1685/19, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 18. 5. 2004 čj. 55 To 104/2004 - 336, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 2. 2004 čj. 1 T 129/2003 - 318, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 2. 2007 č. j. 6 Nt 1802/2006-42, spojené s návrhem na zrušení ust. § 88 odst. 3 a odst. 4 poslední věta trestního řádu, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 7. 2007, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů pro porušení čl. 1, čl. 13, a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zčásti je nepřípustná, neboť nesměřuje proti poslednímu prostředku k ochraně práva, který má stěžovatel k dispozici.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat v zákonné lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit. [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud dne 1. 6. 2006 odmítl ústavní stížnost téhož stěžovatele vedenou pod

sp. zn. I. ÚS 37/06

, která směřovala proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 18. 5. 2004, čj. 55 To 104/2004 - 336, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 2. 2004, čj. 1 T 129/2003 - 318, tedy proti rozhodnutím napadeným i touto ústavní stížností a Ústavní soud dospěl tehdy k závěru, že se jedná o ústavní stížnost opožděnou. Z uvedeného je zřejmé, že ani nynější ústavní stížnost proti stejným rozhodnutím obecných soudů nemohla být podána v zákonem stanovené lhůtě.

V další části ústavní stížnosti napadá stěžovatel usnesení Okresního soudu v Liberci, kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení. Jedná se o rozhodnutí soudu I. stupně, proti kterému byla přípustná stížnost jako řádný opravný prostředek. Dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Protože stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu I. stupně, aniž by vyčerpal všechny opravné prostředky, posoudil Ústavní soud jeho ústavní stížnost v této části jako nepřípustnou.

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle § 43 odst. 1 písm. b) a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

K návrhu stěžovatele na zrušení shora citovaného ustanovení trestního zákona Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto tento návrh podle § 43 odst. 2 písmeno b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu