II.ÚS 131/06 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti společnosti ŠPACÍR, spol. s r.o., se sídlem Zlín, T. Bati 4, zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem Uherský Ostroh, Veselská 710, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005 ve věci sp. zn. 27 Co 343/2005, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka svým návrhem brojí proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Krajský soud potvrdil rubrikovaným rozsudkem ve věci samé rozsudek Okresního soudu ve Zlíně, jímž soud první instance zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala na žalovaném zaplacení částky 95.153,80 Kč s příslušenstvím za zaplacení stěžovatelkou tvrzené čerpání motorové nafty žalovaným prostřednictvím tankovací karty.

Napadeným rozsudkem měl krajský soud porušit stěžovatelčino právo na vydání předvídatelného a spravedlivého rozhodnutí, neboť skutkový stav popsaný v rubrikovaném rozhodnutí je dle mínění stěžovatelky v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Rozsudek krajského soudu je zcela nepřezkoumatelný, neboť některá zásadní tvrzení v něm obsažená nejsou řádně odůvodněna. V této souvislosti poukazuje stěžovatelka na absenci jakékoli argumentace vztahující se k závěru o (ne)možnosti odvozu inkriminovaného množství nafty vozidlem Avia, aniž by se soud opíral o potřebnou erudici z daného oboru. V napadeném rozsudku dále chybí odůvodnění, proč soud neuvěřil tvrzení stěžovatelky o osobním předání tankovací karty žalované straně.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska námitek uplatněných v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná

Podstata projednávané ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelky se skutkovými zjištěními obecných soudů, jež se podle jejího názoru v žádném případě neopírají o provedené dokazování.

Ústavní soud připomíná, že představuje orgán ochrany ústavnosti a nikoli další instanci v systému obecného soudnictví, a zásadně tak není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění obecných soudů. Výjimka z uvedeného pravidla může nastat pouze v případě, že by učiněná skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. V takovém případě by rozhodnutí obecného soudu neslo znaky libovůle, čímž by bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces. V posuzované věci však Ústavní soud výše popsanou situaci neshledal.

Ústavní soud konstatuje, že krajský soud učiněné závěry řádně odůvodnil a dostatečně osvětlil, proč neuvěřil variantě skutkového stavu vylíčené stěžovatelkou (odvolací soud přitom vycházel ze stanoviska poskytnutého soudu kvalifikovanou osobou). V souvislosti se stěžovatelkou tvrzeným předáním karty na čerpání pohonných hmot krajský soud zdůraznil, že z provedených důkazů nemohl přijmout závěr o pravdivosti, ani nepravdivosti skutkové verze stěžovatelky. Musel proto rozhodnout v její neprospěch, neboť jako žalující strana neunesla stěžovatelka v řízení důkazní břemeno.

Napadený rozsudek krajského soudu podle mínění Ústavního soudu v žádném případě nenese rysy libovůle; skutková zjištění obecných soudů v předmětné věci je třeba chápat toliko jako důsledek neunesení důkazního břemene stěžovatelkou, a závěrům obecných soudů tak nelze z ústavně právního hlediska nic vytknout.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud konstatuje, že napadený právní názor obecného soudu nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska plně akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry vyslovenými v napadeném rozhodnutí neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. Právní závěry, které Krajský soud v Brně v napadeném rozhodnutí učinil, jsou výsledkem aplikace práva, jež se nachází v mezích ústavnosti.

Ústavní soud tak s ohledem na uvedené skutečnosti návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu