Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 1050/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.1050.07.1 AI generated

IV.ÚS 1050/07 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 1050/07
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

V podání doručeném Krajským soudem v Plzni Ústavnímu soudu dne 25. 4. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2007, čj. 17 Ca 19/2005-51. Při kontrole formálních i materiálních náležitostí bylo zjištěno, že návrh trpí řadou vad.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 1050/07 · Ústavní soud České republiky: V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (srov. i kupř. odůvodnění stěžovateli známých usnesení Ústavního soudu shora uvedených) proto Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2007 ve věci návrhu Ing. V. M., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V podání doručeném Krajským soudem v Plzni Ústavnímu soudu dne 25. 4. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2007, čj. 17 Ca 19/2005-51.

Při kontrole formálních i materiálních náležitostí bylo zjištěno, že návrh trpí řadou vad.

Stěžovatel vedl a vede u Ústavního soudu mnoho dalších řízení o ústavních stížnostech. Z těchto je zřejmé, že stěžovatel je opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, avšak výzvy k odstranění vad ignoruje (např.

I. ÚS 444/04

,

III. ÚS 522/06

,

I. ÚS 609/06

,

III. ÚS 669/06

).

Ústavní soud již vícekráte vyjádřil názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení, zejména o povinném právním zastoupení, dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích (srov. např. stěžovateli známé usnesení IV. ÚS 984/07).

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (srov. i kupř. odůvodnění stěžovateli známých usnesení Ústavního soudu shora uvedených) proto Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. května 2007

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj