III.ÚS 859/06 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. K., zastoupené JUDr. R. D., proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 79/2003 (dříve sp. zn. 13 C 223/92), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že v záhlaví citované řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jehož je účastnicí, probíhá již více než 14 let (od 20. 5. 1992), což je "popřením (jejího) základního práva" zakotveného (patrně) v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve svém podání stěžovatelka neuvedla stížnostní petit; pouze Ústavnímu soudu oznámila, že podává ústavní stížnost z důvodu, že její vyčerpání je podmínkou podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva.

V dané věci je patrné, že stěžovatelka brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci (§ 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy České republiky). K pojmovému vymezení "jiného zásahu" se ve svých rozhodnutích vyslovil Ústavní soud opakovaně; výklad tohoto pojmu je obsažen kupříkladu v jeho nálezu

sp. zn. III. ÚS 62/95

(publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 4, str. 243), a průtahy v občanskoprávním řízení, jež stěžovatelka namítá, takovým zásahem - v obecné poloze - být mohou.

Podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") odmítne usnesením soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak); ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou proto - i v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 192/2003 Sb. (dále jen "zákona o soudech a soudcích"), jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu.

Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle § 174a zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud po 1. 7. 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v probíhajících řízeních před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. I. ÚS 506/04

,

III. ÚS 588/04

,

III. ÚS 142/06

,

II. ÚS 32/06

,

III. ÚS 246/06

).

Z obsahu ústavní stížnosti, sdělení zástupce stěžovatelky a obvodního soudu se podává, že stěžovatelka takový návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nepodala.

Jestliže tedy tvrzení stěžovatelky o průtazích v řízení, jež tvoří výchozí základnu ústavní stížnosti, bylo objektivně použitelné v návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích, který nadto svým smyslem - ve vztahu ku stěžovatelkou popsanému stavu v daném řízení - se jeví být přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy, pak tím, že stěžovatelka jeho prostřednictvím nepostupovala, nebyly ani "vyčerpány všechny prostředky, jež zákon k ochraně práva poskytuje".

V souladu se závěry, vyjádřenými v obdobných věcech již ve výše označených usneseních, Ústavní soud i v posuzovaném případě dospívá k závěru, že ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci je proto ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a návrh stěžovatelky podle shora citovaného § 43 odst. 1 písm. e/ téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2007

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj