II.ÚS 803/06 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Z. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 283/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2006 sp. zn. 22 Cdo 2630/2006, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 23. 3. 2006 sp. zn. 40 Co 290/2006, výroku I. a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 1. 2006 sp. zn. 18 Nc 1/2005, výroku I. a II v části vztahující se ke stěžovateli, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 12. 2006, a na základě výzvy k odstranění vad doplněnou advokátem dne 20. 2. 2007, se stěžovatel domáhá zrušení všech shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Usnesením Okresního soudu v Šumperku byla zamítnuta žádost stěžovatele a V. V. na osvobození od soudních poplatků a také žádost o ustanovení zástupce pro podání žaloby u Okresního soudu v Šumperku ve věci změny užívání rodinného domu. Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, usnesení okresního soudu ve výroku I. a II. ve vztahu ke stěžovateli potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR odmítl jako nepřípustné, neboť shledal, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž jej zákon nepřipouští.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska stěžovatelem uplatněné námitky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ČR zjevně neopodstatněná, a ve vztahu k usnesení krajského soudu a usnesení okresního soudu je podána opožděně.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

V daném případě sice byl mimořádný opravný prostředek Nejvyšším soudem ČR odmítnut jako nepřípustný, avšak nikoli z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), ale proto, že jej nepřipouští samotný občanský soudní řád. O této skutečnosti byl stěžovatel řádně poučen v napadeném rozhodnutí krajského soudu.

Ústavní soud se ztotožnil s argumentací dovolacího soudu ohledně přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že jeho rozhodnutí je zcela v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a nedošlo jím k stěžovatelem namítanému porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.

Jestliže dovolání vůbec nelze - v tomto konkrétním případě - ze zákona považovat za procesní prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva stěžovatele, pak posledním procesním prostředkem stěžovatele bylo odvolání proti usnesení soudu I. stupně. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu počala tedy stěžovateli běžet ode dne doručení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 40 Co 290/2006. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 6. 11. 2006 (nesprávně adresovaná Okresnímu soudu v Šumperku) a Ústavnímu soudu byla doručena dne 11. 12. 2006, tedy zjevně po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.

Protože ústavní stížnost byla ze shora uvedených důvodů shledána částečně jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, nezbylo Ústavnímu soudu než jej odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu