I.ÚS 460/06 · Ústavní soud České republiky

Odměna advokáta coby ustanoveného opatrovníka

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Ivany Janů - ze dne 6. února 2007

sp. zn. I. ÚS 460/06

ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 41 C 233/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 539/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. května 2006 sp. zn. 41 C 290/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 430/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 568/2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 401/2006, jimiž byly zamítnuty stěžovatelčiny návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů.

I. Výroky III. v rozsudcích Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 41 C 233/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 539/2006, ze dne 22. května 2006 sp. zn. 41 C 290/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 430/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 568/2006 a ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 401/2006 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na legitimní očekávání garantované čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí v rozsahu výroků III. ruší.

Odůvodnění

Včas zaslanými ústavními stížnostmi, původně evidovanými pod

sp. zn. I. ÚS 460/06

,

sp. zn. I. ÚS 497/06

,

sp. zn. II. ÚS 468/06

,

sp. zn. II. ÚS 481/06

,

sp. zn. III. ÚS 601/06

a

sp. zn. IV. ÚS 457/06

napadla stěžovatelka výroky III. v uvedených rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť má za to, že jimi byl porušen čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Usnesením č. j.

I. ÚS 460/06-6

ze dne 5. září 2006 byly ústavní stížnosti proti výše uvedeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 spojeny ke společnému řízení pod

sp. zn. I. ÚS 460/06

.

Napadenými rozhodnutími obecného soudu byly zamítnuty návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů, které stěžovatelka ve vztahu k soudu uplatnila poté, co předtím byla tímto soudem ustanovena jako advokátka opatrovníkem žalovaných, kteří byli pro obecný soud nezastižitelní [§ 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")].

Stěžovatelka v podaných ústavních stížnostech vyjádřila nesouhlas s výkladem ustanovení § 29 o. s. ř. a § 140 odst. 2 o. s. ř., provedeným obecným soudem. Dále stěžovatelka odkázala na řadu nálezů Ústavního soudu a navrhla, aby v záhlaví citovaná rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu zrušena.

Z přiložených napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že návrhy stěžovatelky jako ustanoveného opatrovníka žalovaných, aby jí byla zaplacena v jednom každém případě odměna a hotové výdaje v celkové částce 1 575 Kč, byly zamítnuty. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecný soud nepovažoval výkon funkce opatrovníka ustanoveného podle § 29 odst. 3 o. s. ř. za výkon advokacie, neboť podle § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, se za poskytování právních služeb považuje činnost opatrovníka pro řízení podle zvláštního předpisu, je-li vykonávána advokátem. O takový případ se však, dle názoru soudu, nejednalo. Stěžovatelka souhlasila s výkonem funkce opatrovníka žalovaných a podle názoru soudu jí odměnu a hotové výdaje jako advokátce nelze přiznat, a proto byly její návrhy zamítnuty.

Z evidence podání Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka napadla ústavními stížnostmi celkem 183 rozhodnutí ve věcech, v nichž byla ustanovena opatrovnicí žalovaných neznámého pobytu.

Ústavní soud rozhodl ve skutkově i právně obdobné věci téže stěžovatelky s tímtéž účastníkem řízení nálezem

sp. zn. I. ÚS 474/06

ze dne 27. září 2006 ve znění opravného usnesení

sp. zn. I. ÚS 474/06

ze dne 10. listopadu 2006 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172), jímž stěžovatelce vyhověl. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. V tomto smyslu je právním názorem vysloveným v citovaném nálezu Ústavní soud při dalším rozhodování ve skutkově a právně obdobných věcech vázán [srov. § 13 a 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud proto stěžovatelce podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl i v tomto případě a napadené rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4, pokud jde o jejich výroky III., pro porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášen pod č. 209/1992 Sb.) zrušil podle ustanovení § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pokud jde o odůvodnění tohoto nálezu, odkazuje Ústavní soud na odůvodnění nálezu

sp. zn. I. ÚS 474/06

, případně dalších nálezů, které byly na základě tohoto pilotního nálezu později vydány, v nichž Ústavní soud, stručně řečeno, konstatoval, že pokud podle zákona č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátovi jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí (tj. případ stěžovatelky), neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu.

Ústavní soud rozhodl podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci, když stěžovatelka i účastník řízení s upuštěním od ústního jednání souhlasili.