IV.ÚS 715/06 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2006 ve věci návrhu stěžovatele I. M., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nepříliš srozumitelným podáním nazvaným "žaloba na Okresní soud" (posouzeným Ústavním soudem jako ústavní stížnost) vylíčil stěžovatel ze svého pohledu údajně chybný postup Okresního soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 37 C 307/2005. Stěžovatel navrhl, aby: "soud plnil zákon a zabýval se mou žalobou - byl povinen nakládat s mým odvoláním dle zákona. V případě, že se opět jen někdo spletl u soudu a neoprávněně mi poslal zpět poplatek, tak žádám vysvětlení jak je to možné. Dále navrhuji aby žalovaný byl povinen zaplatit odškodnění - výši upřesním u posledního jednání.".

Z tvrzení obsaženém ve stěžovatelově návrhu a potvrzeného obsahem příloh, které byly k návrhu připojeny, je patrno, že řízení ústavní stížností napadené bylo zahájeno podáním žalobkyně B. M. Usnesením Okresního soudu v Ostravě, čj. 37 C 307/2005-25, bylo - ve stručnosti vyjádřeno - rozhodnuto tak, že:

- podání žalobkyně doručené soudu dne 20. 7. 2005 a doplněné podáním doručeným soudu dne 1. 2. 2006 bylo odmítnuto (I.),

- rozhodnuto bylo, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II.),

- po právní moci rozhodnutí bude žalobkyni vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 600,- Kč (III.)

Zda toto usnesení vešlo v právní moc patrno není, avšak pro závěry Ústavního soudu je tato okolnost bezvýznamná.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Uvedená ústavní norma je rozvedena v ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle které je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Z již vyloženého je očividné, že i kdyby došlo ze strany obecného soudu k porušení ústavních kautel ať už vydaným rozhodnutím či řízením, které jeho vydání předcházelo, mohla by se (za splnění dalších podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu) nápravy u Ústavního soudu domáhat B. M., nikoliv však stěžovatel, neboť ten účastníkem uvedeného řízení nebyl, pročež k podání ústavní stížnosti aktivní legitimaci postrádá.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jímž je Ústavní soud vázán (srov. čl. 88 odst. 2 Ústavy), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku usnesení uvedeno, a to aniž by Ústavní soud vyzýval stěžovatele k odstranění vad podané ústavní stížnosti, neboť byť by i byly tyto vady napraveny, nic by to na nedostatku jeho oprávnění návrh podat změnit nemohlo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2006

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj