IV.ÚS 383/06 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 24. října 2006 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelů K. M., a M. M., zastoupených JUDr. Simonou Pavlovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Káranská 343/24, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 19 Co 57/2006, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 20 C 36/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 29. 6. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jimiž bylo rozhodnuto o přivolení k výpovědi z nájmu bytu č. 2, umístěného ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. 181 v Praze 1, Karlova ulice 18, ze dne 22. 3. 2005. Stěžovatelé rovněž navrhli, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Z ústavní stížnosti a z vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali souběžně s ústavní stížností žalobu pro zmatečnost, a to z téhož důvodu jako ústavní stížnost, tedy že stěžovatelce Kláře Maksimovič byla odepřena možnost účastnit se jednání před soudem prvního stupně. O žalobě pro zmatečnost nebylo Městským soudem v Praze doposud rozhodnuto, je tedy zřejmé, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, jež jim k jejich ochraně poskytuje právní řád, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než jejich ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení:Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2006

Michaela Židlická

soudce zpravodaj