II.ÚS 209/06 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Ivany Janů a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. P. Ch., zastoupeného Mgr. Radkem Paštikou, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Karlovo nám. 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2006, č.j. 25 Co 11/2006-77 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 11. 2005, č.j. 7 C 133/2003-69, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl.3 odst. 3, čl. 4 odst. 1,2,3,4, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 13 Protokolu č.7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, jehož zrušení rovněž požaduje.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 byl vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil advokáta a jím podané dovolání doplnil o stanovené náležitosti. Stěžovatel namítá, že se soudy všech stupňů nevyrovnaly s otázkou, zda se stěžovatel domáhal opravného prostředku proti rozhodnutí, které směřovalo pouze vůči účastníkovi a nijak nesouviselo s rozhodnutím v původní věci.

Z připojeného napadeného usnesení Městského soudu Praze Ústavní soud zjistil, že rovněž napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 byl stěžovatel vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil advokáta, jeho prostřednictvím podal ve lhůtě 14 dnů řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, čj. 25 Co 356/2005-66 a své dovolání (ze dne 23. 11. 2005) doplnil o stanovené náležitosti. Současně byl poučen, že v případě neodstranění vad, tj. nepředložení plné moci advokáta a jím sepsaného podání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Proti této výzvě podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal závadnost a nepřípustnost výzvy, protože jím podané dovolání mělo všechny náležitosti a navrhl, aby mu byl ustanoven jím navržený advokát a požádal o prodloužení lhůty. Městský soud odvolání odmítl dle § 218 písm. c) o.s.ř., neboť proti usnesení, kterým byl účastník vyzván dle § 43 odst. 1 o.s.ř. k odstranění vad podaného dovolání, není odvolání přípustné.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným usnesením městského soudu z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z napadeného usnesení je zcela zřejmé, že odvolání stěžovatele směřovalo proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým byl v souvislosti s podáním dovolání dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzván k odstranění vad tohoto podání. V ustanovení § 202 odst. 1 písm. d) o.s.ř. je výslovně uvedeno, že odvolání proti usnesení, jímž byl účastník řízení vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo upravil, není odvolání přípustné. V dané věci tedy soud rozhodoval výhradně o nepřípustnosti opravného prostředku, jehož nepřípustnost byla stanovena přímo zákonem, a to proti rozhodnutí, jímž se v podstatě účastníku umožňuje, aby své podání doplnil tak, aby vůbec mohlo být projednáno. Napadeným rozhodnutím nebylo tedy rozhodováno o mimořádném opravném prostředku stěžovatele, t.j o podaném dovolání (event. o zastavení řízení dle § 241b o.s.ř, či odmítnutí dovolání z důvodů neodstranění vad podání). V tomto směru jsou výtky stěžovatele, že se soudy s otázkami nastolenými v odvolání nevyrovnaly, bezpředmětné. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu je výslovně uvedeno, že o dalších návrzích stěžovatele obsažených v odvolání (prodloužení lhůty a ustanovení advokáta), je oprávněn rozhodovat soud prvého stupně.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako neopodstatněnou. Porušení základních práv nelze spatřovat v tom, že soudy za situace, kdy stěžovatel nerespektuje příslušná ustanovení občanského soudního řádu, postupují v jeho intencích a adekvátně a v souladu ze zákonem reagují na jeho nedostatečné podání či nepřípustný opravný prostředek. Pokud stěžovatel bude postupovat v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, zůstávají mu zachovány všechny procesní prostředky k obraně jeho práva.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2006

Jiří Nykodým

předseda senátu