Pl.ÚS 15/05 · Ústavní soud České republiky

Zrušení vládní vyhlášky o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové o návrhu V. P. na zrušení vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 21. 3. 2005 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako "stížnost", jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhá zrušení vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Svůj návrh odůvodňuje tím, že ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina") jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., bylo v § 6 odst. 1 uloženo, že zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s Listinou základních práv a svobod nejpozději do 31. prosince 1991. Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení, která s Listinou základních práv a svobod nejsou v souladu. V čl. 4 odst. 1 Listiny je stanoveno, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, odstavec 2 téhož článku Listiny pak stanoví, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. Předmětná vládní vyhláška č. 150/1958 Ú.l. je proto podle názoru navrhovatele v rozporu s Listinou, neboť není upravena zákonem. Ke dni 31. 12. 1991 měla být uvedena do souladu s Listinou, jinak tento den měla pozbýt účinnosti. Přesto do současného dne podle této vyhlášky veškeré státní instituce a úřady i úřady místních samospráv stále postupují. Navrhovatel proto ve svém podání navrhuje zrušení této vládní vyhlášky Ústavním soudem.

Dle ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může fyzická osoba podat návrh na zrušení podzákonného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení pouze společně s podanou ústavní stížností, nastala-li jejich uplatněním skutečnost, která je předmětem podané ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatele nesplňuje podmínky uvedené v § 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu, nezbylo Ústavnímu soudu, než jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

V dané situaci proto ani Ústavní soud nevyzýval navrhovatele, aby odstranil vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. 4. 2005

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu