IV.ÚS 490/05 · Ústavní soud České republiky

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu P. C., právně zastoupeného Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem, se sídlem advokátní kanceláře Plzeň, Plynární 6, směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 2005, sp. zn. 8 To 58/2005, a Okresního soudu v Domažlicích ze dne 15. listopadu 2003, sp. zn. 2 T 135/2003, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Domažlicích jako účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání, učiněné ve lhůtě podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou stěžovatel napadl shora označená rozhodnutí.

Shora označeným rozsudkem nalézacího soudu byl stěžovatel shledán vinným z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ustanovení § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání tří let. Současně mu byla stanovena povinnost uhradit poškozené, České pojišťovně, a.s., částku 146.115,- Kč a poškozené Pojišťovně Generali, a.s., společně a nerozdílně s dalším odsouzeným částku 152.194,- Kč. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo odvolání stěžovatele jako nedůvodné zamítnuto.

Ústavní soud se zabýval nejprve splněním všech procesních náležitostí podání. Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Tyto podmínky jsou stanoveny například i v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kde je stanoveno, že ústavní stížnost není přípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Tyto prostředky není možno omezit pouze na odvolání, ale jsou jimi všechny možné prostředky nápravy rozhodnutí, včetně dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Pokud se stěžovatel o své vlastní vůli tohoto procesního nástroje vzdal, nelze než konstatovat, že nevyčerpal veškeré procesní prostředky a na ústavní stížnost je třeba hledět jako na nepřípustnou.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. S ohledem na shora popsané okolnosti Ústavnímu soudu nezbylo než podání navrhovatele odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2006

JUDr. Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka