III.ÚS 404/05 · Ústavní soud České republiky

Právo být slyšen soudem před rozhodnutím o stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 13. prosince 2005

sp. zn. III. ÚS 404/05

ve věci ústavní stížnosti P. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn. 9 To 274/2005 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. června 2005 sp. zn. 3 KZv 5/2004, jimiž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě.

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn. 9 To 274/2005 se zrušuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu se návrh zamítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 1. srpna 2005, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že v jeho vazební věci došlo k nesprávné aplikaci relevantních ustanovení trestního řádu ze strany státního zastupitelství, jakož posléze k nerespektování ústavních kautel postupem soudu spočívajícím především v tom, že jej před rozhodnutím o stížnosti do usnesení o ponechání ve vazbě nevyslechl, čímž mu znemožnil takto uplatňovat argumenty svědčící v jeho prospěch. Stěžovatel se pro uvedené cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, pročež se domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podali k předmětné ústavní stížnosti vyjádření účastníci řízení. Krajské státní zastupitelství v Brně vývody stěžovatele odmítlo. Krajský soud v Brně prostřednictvím předsedy senátu, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, konstatoval, že v rozhodném období existoval na obecných soudech neujasněný právní názor na ústní jednání o podané stížnosti, kdy praxe soudů vycházela z nálezů Ústavního soudu (příkladmo poukázal na usnesení

sp. zn. III. ÚS 544/03

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, usn. č. 6) a výslech obviněných byl prováděn pouze na jejich osobní žádost. V návaznosti na uvedené posléze předseda stížnostního soudu dodal, že v současné době je o stížnostech proti usnesení o ponechání obviněného ve vazbě konáno neveřejné zasedání, v jehož průběhu je obviněný vyslechnut.

Ústavní stížnost je důvodná.

Z obsahu odůvodnění ústavní stížnosti, předmětných vyjádření, napadených rozhodnutí a konceptu příslušného vyšetřovacího spisu bylo zjištěno, že výše označeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně bylo [po vrácení věci státnímu zástupci k došetření dle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu] rozhodnuto o ponechání stěžovatele, stíhaného pro trestný čin ve smyslu § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona, ve vazbě, přičemž Krajský soud v Brně shora uvedeným usnesením stížnost směřující vůči rozhodnutí státního zastupitelství bez toho, že by předtím provedl osobní slyšení stěžovatele, zamítl.

Ústavní soud v interpretativním výroku nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 45/04

ze dne 22. března 2005 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) konstatoval, že "podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby" (bod 2. výroku). V odůvodnění tohoto rozhodnutí zdůraznil, že mezi základní institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování omezení osobní svobody patří i právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby. Pro obecnou dostupnost předmětného nálezu postačí v ostatním na ratio decidendi jeho odůvodnění a vývody v něm obsažené odkázat.

Z řečeného podává se, že Krajský soud v Brně svým postupem nedostál zmíněným požadavkům ústavního pořádku, když s přihlédnutím k okamžiku jeho rozhodování (7. července 2005) poukaz na "neujasněný právní názor", vycházeno z toho, že předmětný plenární nález vydaný v řízení o kontrole norem byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 239/2005 Sb. dne 17. června 2005, nejeví se případným (iura novit curia). Pokud obecný soud ústavněprávní výklad vyložený v nálezu Ústavního soudu nereflektoval, porušil tím, vycházeje ze smyslu a účelu efektivního a smysluplného koncentrovaného (specializovaného) ústavního soudnictví, majícího nezanedbatelnou funkci při sjednocování judikatury v oblasti ústavně zaručených kautel (samotný Ústavní soud může překonat vlastní právní názor vyslovený v nálezu pouze procedurou realizovanou v důsledku postupu ve smyslu § 23 zákona č. 182/1993 Sb.), maximu plynoucí z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, dle níž vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby [

sp. zn. III. ÚS 252/04

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 16),

sp. zn. III. ÚS 561/04

(uveřejněn tamtéž, svazek 36, nález č. 54),

sp. zn. II. ÚS 255/05

(uveřejněn tamtéž, svazek 37, nález č. 128),

sp. zn. IV. ÚS 423/04

(uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 150),

sp. zn. IV. ÚS 430/05

(uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 182) a další].

Ve shodě se svou, dnes již i ve věcech řízení o ústavní stížnosti ustálenou a dostatečně stabilizovanou judikaturou, týkající se procesní situace, v níž dochází k ex lege postulovanému periodickému rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě státním zástupcem, vůči jehož rozhodnutí je přípustná stížnost, o níž sluší rozhodovat nezávislému a nestrannému soudu [kupř.

sp. zn. I. ÚS 14/05

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 115),

sp. zn. I. ÚS 39/05

(uveřejněn tamtéž, svazek 39, nález č. 202),

sp. zn. II. ÚS 713/04

(uveřejněn tamtéž, svazek 37, nález č. 107),

sp. zn. II. ÚS 405/05

(uveřejněn tamtéž, svazek 39, nález č. 193),

sp. zn. IV. ÚS 423/04

(uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 150),

sp. zn. IV. ÚS 394/05

(uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 158) a další], Ústavní soud stížnosti stěžovatele pro porušení imperativů plynoucích z čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyhověl a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn. 9 To 274/2005 zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ve zbylém rozsahu, tj. v části směřující proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. června 2005 sp. zn. 3 KZv 5/2004, Ústavní soud ústavní stížnost zamítl (§ 82 odst. 1 citovaného zákona), o to ve shodě s principem subsidiarity, resp. minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ze kterého vyplývá, že za účelem dosažení ochrany ústavnosti je Ústavním soudem nutné volit pouze taková kasační, resp. derogační (abrogační) opatření, jež v minimální míře zasahují do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [

sp. zn. III. ÚS 148/97

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, nález č. 113),

sp. zn. III. ÚS 337/97

(uveřejněn tamtéž, svazek 9, nález č. 143) a další]. Ratio uvedeného přístupu spočívá na tezi, dle níž Ústavní soud nevstupuje do řízení před nimi vedenými "ex ante". Zamítl-li totiž Krajský soud v Brně citovaným usnesením stížnost do rozhodnutí státního zástupce, aniž by stěžovateli poskytl příležitost osobního slyšení a umožnil mu takto skutkově a právně kontradiktorním způsobem za dodržení zásad bezprostřednosti a ústnosti argumentovat, dostane se stěžovateli zrušením jeho rozhodnutí této možnosti v plném rozsahu teprve nyní, když k tomu dosud před obecným soudem v rozporu s kautelami zaručenými ústavním pořádkem nedošlo.

Za splnění podmínek obsažených v § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. bylo takto rozhodnuto s upuštěním od ústního jednání.