III.ÚS 384/05 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. S. Trading, s. r. o., se sídlem Praha 10, Pražská 16/810, zastoupené JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem v Moravské Ostravě, Masná 8, směřující proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 201/98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala toho, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Ostravě, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 80 C 201/98 a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje časový průběh jednání ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 80 C 201/98 od podání žaloby až do současnosti. Tvrdí, že podala stížnost na průtahy v řízení Okresnímu soudu v Ostravě dne 9. srpna 2004; tato stížnost byla adresována předsedovi Okresního soudu v Ostravě. Dne 25. října 2004 podala stěžovatelka urgenci této stížnosti. Současně dne 25. října 2004 podala Okresnímu soudu v Ostravě návrh na určení lhůty podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Návrh stěžovatelky na určení lhůty byl okresním soudem postoupen k rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, který usnesením ze dne 10. listopadu 2004 (56 UL 1/2004-248) návrh stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesních úkonů ve věci vedené pod sp. zn. 80 C 201/98, spočívající v nařízení jednání a ve skončení řízení Okresním soudem v Ostravě, v celém rozsahu zamítl. Stěžovatelka dále svou argumentaci v ústavní stížností rozvádí a rovněž poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, týkající se průtahů v řízení.

Za takto popsaného stavu věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podaná opožděně a zčásti je nepřípustná.

Opožděnou byla shledána ústavní stížnost v té části, kterou brojila stěžovatelka proti průtahům před podáním návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost byla podána stěžovatelkou k poštovní přepravě dne 22. července 2005, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) zjevně opožděně ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2004 (56 UL 1/2004-248), které stěžovatelka dle doručenky převzala dne 15. listopadu 2004. Toto usnesení je přitom nutno považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (k tomu srov. např. usnesení ve věcech

sp. zn. I. ÚS 506/04

,

sp. zn. IV. ÚS 259/04

,

sp. zn. III. ÚS 588/04

).

Jako nepřípustnou byla ústavní stížnost shledána v té části, kterou brojila stěžovatelka proti průtahům po podání návrhu na určení lhůty. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak stěžovatelka uvedla v ústavní stížnosti, na její podání - první označené jako sdělení o změně právního zastoupení ze dne 7. 6. 2005 (č. l. 324) a druhé označené jako návrh na nařízení jednání v dané věci ze dne 30. 6. 2005 (č. l. 330) - okresní soud nikterak nereagoval. Z jejich obsahu je zřejmé, že nejde o návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 80 C 201/98 a obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka podala další návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Nevyčerpala tedy všechny procesní prostředky, jež měla ze zákona k dispozici. Přitom vyčerpání tohoto prostředku je nutné před podáním ústavní stížnosti požadovat, neboť nelze vyloučit, že krajský soud stanoví okresnímu soudu lhůtu k nařízení jednání, jelikož od podání prvního návrhu došlo ke změně skutkových okolností, na jejichž základě by krajský soud rozhodoval. Pro úplnost se sluší dodat, že podmínky pro použití § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v dané věci shledány nebyly.

Ústavní soud z takto vpředu rozvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky soudcem zpravodajem odmítl [§ 43 odst. 1 písm. b), e) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2006