III.ÚS 189/05 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci navrhovatele P. M., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Staňkem, advokátem se sídlem Komenského 21a, 466 01 Jablonec nad Nisou, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 23. února 2005 č. j. 14 To 33/2005-172 a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 28. prosince 2004 č. j. 1 T 182/2004-153, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, jež po odstranění vad návrhu splňovala formální podmínky předepsané zákonem, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 23. února 2005 č. j. 14 To 33/2005-172, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání do rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 28. prosince 2004 č. j. 1 T 182/2004-153, kterým byl pro blíže popsaný skutek (spočívající stručně shrnuto v odcizení automobilu, když při kontrole hlídkou Policie ČR začal ujíždět a následně havaroval) uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

Stěžovatel poukázal na dotčení svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Nesouhlasil s hodnocením důkazů ze strany obecných soudů a namítal, že v jeho trestní věci nebyla provedena daktyloskopická zkouška na nářadí, kterým došlo k vloupání do auta. Neprovedení tohoto důkazu, stejně jako "neprovedení náležitého výslechu" jeho bývalé manželky, které sdělil skutečnosti o vydírání, jehož se na něm měla dopouštět nezjištěná osoba, považuje za rozporné s právem na spravedlivý proces, pročež se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud se ve smyslu své dnes již ustálené judikatury necítí být oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí ingeruje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud shledá, že jimi učiněná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy (srov. nálezy ve věci

sp. zn. III. ÚS 84/94

, Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 3, č. 34; III. ÚS 166/95, tamtéž, Sv. 4, č. 79,

II. ÚS 182/02

, tamtéž, Sv. 31, č. 130 a další). V trestní věci stěžovatele tento ani takový rozpor nenamítá, když ohledně důkazu daktyloskopickou expertizou je rozhodující, že za účelem zjištění otisků prstů na nářadí nalezeném ve vozidle řízeném stěžovatelem tato nebyla policií uskutečněna, tudíž obecné soudy ani nemohly předmětný důkaz provést. Tvrzení stěžovatele o tom, že byl vydírán a k trestné činnosti donucen, obecné soudy potom neakceptovaly, přičemž odvolací soud i v tomto směru blíže rozvedl své úvahy, v důsledku nichž skutkové verzi stěžovatele neuvěřil a proč má tudíž zato, že dané tvrzení bylo v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) vyvráceno. Jeho úvahy jsou racionálně logickým způsobem konstruovány, nadbytečnost bližšího výslechu bývalé manželky stěžovatele se z nich podává a v daném ohledu jsou závěry soudu výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 Ústavy ČR.

V důsledku toho, že porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 13. července 2005

Jiří Mucha

předseda senátu