II.ÚS 710/05 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti K. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem v Brně, Bašty 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 2. 2004, sp. zn. 25 T 168/2003, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 8 To 184/2004,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se svou ústavní stížností, podanou na poště dne 19. 12. 2005, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud se zaměřil v dané věci zejména na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele podaný v zákonem stanovené lhůtě.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 citovaného zákona, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Jak zjistil Ústavní soud z vyžádaných kopií doručenek od Obvodního soudu pro Prahu 7, napadené rozhodnutí Městského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 19. 5. 2004. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula více než šestnáct měsíců před tím, než stěžovatel ústavní stížnost podal.

Protože nebyly splněny formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj