I.ÚS 387/05 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti M. S., zast. Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem, sídlem Na Bělidle 2/830, Praha 5, proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 12 C 176/2001, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4.7.2005 domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Kladně, aby nepokračoval v průtazích řízení vedeným pod sp.zn. 12 C 176/2001. Je přesvědčena o tom, že postupem Okresního soudu v Kladně dochází k porušování čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V návrhu na zahájení řízení nejprve stěžovatelka popsala průběh řízení, včetně jí podaných stížností na postup soudu. Kromě jiného také uvedla, že z Odboru dohledu a stížností MS ČR obdržela odpověď, v níž se konstatuje, že novela zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nově zavádí tzv. návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, že byla odkázána na toto řešení nastalého stavu. S tímto vyjádřením a návrhem řešení se stěžovatelka po zkušenostech s řízením u Okresního soudu v Kladně neztotožnila, neboť se oprávněně obávala dalších průtahů v řízení podáním nového návrhu k totožnému soudu.

Před meritorním projednání ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny formální náležitosti a podmínky její přípustnosti ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu). Přitom je třeba respektovat, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva.

K posuzovanému případu, pokud stěžovatelka namítá neodůvodněné průtahy v řízení, Ústavní soud uvádí, že ve své rozhodovací činnosti původně nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (srov. např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn. I. ÚS 600/03

,

II. ÚS 504/03

). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu České republiky včleněn s účinností od 1.7.2004 nový institut - tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). S ohledem na tuto snahu zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící účastníkům řízení k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení též vyčerpání tohoto procesního prostředku v řízení před obecnými soudy (viz např. usnesení ve věcech

sp. zn. I. ÚS 506/04

,

sp. zn. IV. ÚS 259/04

). Stěžovatelka tuto možnost nevyužila s odůvodněním, že se oprávněně obávala dalších průtahů v řízení podáním nového návrhu k totožnému soudu. V tomto bodě se stěžovatelka mýlí, neboť o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu by nerozhodoval Okresní soud v Kladně (viz § 174a odst. 3 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem byla ústavní stížnost soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. 8. 2005

Ivana Janů

soudce zpravodaj