IV.ÚS 9/04 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.P., právně zastoupeného advokátkou JUDr. A.P., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2003, sp. zn. 54 Co 191/2003, takto: Dne 9. ledna 2004 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí odvolacího soudu. V rámci předběžných úkonů, zahrnujících posouzení obsahové a formální stránky ústavní stížnosti a opatření vyjádření účastníků řízení, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel současně, dne 9. ledna 2004, podal v téže věci rovněž i dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, u něhož aktuálně dovolací řízení pod sp. zn. 30 Cdo 513/2004 probíhá . Je evidentní, že oba návrhy nemohou být projednávány současně.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 9/04 · Ústavní soud České republiky: Protože obecně se v minulosti, kdy byly podávány ústavní stížnosti souběžně s dovoláním, de facto z opatrnosti, v obavě z marného uplynutí lhůty dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), jednalo o poměrně frekventovanou praxi, přijalo plénum Ústavního soudu s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99 závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Full text
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.P., právně zastoupeného advokátkou JUDr. A.P., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2003, sp. zn. 54 Co 191/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. ledna 2004 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí odvolacího soudu. V rámci předběžných úkonů, zahrnujících posouzení obsahové a formální stránky ústavní stížnosti a opatření vyjádření účastníků řízení, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel současně, dne 9. ledna 2004, podal v téže věci rovněž i dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, u něhož aktuálně dovolací řízení pod sp. zn. 30 Cdo 513/2004 probíhá . Je evidentní, že oba návrhy nemohou být projednávány současně.
Protože obecně se v minulosti, kdy byly podávány ústavní stížnosti souběžně s dovoláním, de facto z opatrnosti, v obavě z marného uplynutí lhůty dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), jednalo o poměrně frekventovanou praxi, přijalo plénum Ústavního soudu s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99 závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na to, jak o něm bude rozhodnuto. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Výjimkou je pouze obnova řízení na kterou se tento postup nevztahuje. Tyto závěry byly publikovány formou sdělení Ústavního soudu pod č. 32 / 2003 Sb.
S ohledem na tento závěr a na skutečnost, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností mimo jakoukoli pochybnost i dovolání, je nutno ústavní stížnost hodnotit jako podanou předčasně, a proto ji Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona posoudil jako podání nepřípustné a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, dle ustanovení § 43 odst. 3 zákona, odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2004
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj