IV.ÚS 6/04 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 6/04

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2004 ve věci ústavní stížnosti F. zastoupené JUDr. M. R.advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003, čj. 58 Co 338/2003-63, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 4. 2003, čj. 12 C 104/2002-49,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Řádně zastoupená stěžovatelka napadá ústavní stížností podanou k přepravě 6. 1. 2004 a doručenou Ústavnímu soudu 7. 1. 2004 shora uvedené rozsudky nalézacího a odvolacího soudu. Současně stěžovatelka sděluje, že ve věci podala dovolání, jež však je v daném případě přípustné pouze tehdy, dospěl-li by dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Stěžovatelka avizuje, že dovolací soud dosud ve věci nerozhodl a že ústavní stížnost podává současně s dovoláním s ohledem na zachování lhůty k jejímu podání.

Jak má býti posuzována přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení, vyložil Ústavní soud ve svém Sdělení publikovaném pod č. 32/2003 Sb.

Soudce zpravodaj neshledává žádného důvodu k tomu, aby se odchýlil od právních závěrů plénem Ústavního soudu přijatých, a proto podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění,

Ježto uvedené Sdělení Ústavního soudu bylo publikováno již dne 3. 2. 2003, neměl by být výrok tohoto usnesení pro kvalifikovaného právního zástupce stěžovatelky nikterak překvapivý; témuž mělo by být známo a měl by v tom směru poučit i stěžovatelku, že lhůta k podání ústavní stížnosti jí v případě podání dovolání zůstane zachována i ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2004

JUDr. Miloslav Výborný

soudce zpravodaj