III.ÚS 81/04 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 81/04

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele D. a. s., zastoupeného Mgr. H. F., předsedkyní představenstva, právně zastoupeného JUDr. G. V. advokátem o návrhu ze dne 11. února 2004, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se, s odkazem na blíže rozvedené okolnosti týkající se dražebního prodeje movitých věcí a z nich plynoucí tvrzené porušení ústavních kautel (čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR), cestou ústavní stížnosti domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud v intencích jím formulovaného eventuálního petitu rozhodl, že (I.) "dražba movitých věcí provedená Okresním soudem v Rokycanech dne 15. 12. 2003 na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 15. 11. 2003 č. j. E 913/97-52 je pro porušení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod neplatná", eventuálně tak, že (II.) "dražba movitých věcí provedená Okresním soudem v Rokycanech dne 15. 12. 2003 na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 15. 11. 2003 č. j. E 913/97-52 se pro porušení Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod zrušuje".

Stěžovatel rovněž požadoval přiznání náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z pohledu formálních (procesních) náležitostí, jejichž splnění je nezbytnou podmínkou umožňující její věcné projednání a shledal, že tato vykazuje formální vady, jež mají za následek její odmítnutí.

V dané věci, s ohledem na návrhové žádání stěžovatele (jím předestřený petit), je z hlediska kompetenčního určující ust. § 82 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle něhož, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

Domáhá-li se ovšem stěžovatel vydání nálezu, jímž by Ústavní soud rozhodl v intencích jeho návrhu, je nutno konstatovat, že se v daném případě jedná o návrh, resp. takovým způsobem formulovaný petit, který Ústavní soud nemůže při své rozhodovací činnosti reflektovat, tj. k vydání jemu korespondujícího rozhodnutí, jak vyplývá z toho, co bylo uvedeno, není oprávněn.

S poukazem na to, že Ústavní soud coby orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) ve své činnosti vychází z principu, dle něhož může uplatňovat svou ústavně založenou pravomoc jen v případech, mezích a způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), návrh stěžovatele podle ust. § 43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona, jako návrh, k jehož projednání není příslušný, usnesením odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Náhradu nákladů řízení Ústavní soud stěžovateli nepřiznal, neboť k tomu, také s ohledem na výsledek řízení, neshledal podmínky předvídané v § 62 odst. 4 cit. zákona, když opačný postup je i v rozporu s ust. § 83 odst. 1 téhož zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2004