III.ÚS 154/04 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 154/04

Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu S. M. na zahájení řízení o ústavní stížnosti podané dne 17. 1. 2004, o níž bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu dne 8. 3. 2004,

sp. zn. IV. ÚS 22/04

, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V návrhu ze dne 11. 3. 2004, označeném jako ústavní stížnost, navrhovatel uvádí, že v plném rozsahu opakuje svou stížnost ze dne 17. 1. 2004, kterou Ústavní soud bez nařízení jednání usnesením ze dne 8. 3. 2001,

sp. zn. IV. ÚS 22/04

, údajně nezákonně odmítl, protože o ní rozhodl vyloučený soudce, resp. soudce, o jehož vyloučení Ústavní soud nerozhodl. Přitom navrhovatel poukazuje na ustanovení § 44 odst. 1, § 45 odst. 1 a § 75 odst. 2 zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon"). Navrhovatel dále ve svém podání uvádí, že Ústavní soud je povinen věc projednat veřejně a ustanovit mu k jeho žádosti ze dne 17. 1. 2004 advokáta. Navrhovatel v podstatě brojí proti postupu Ústavního soudu ve věci vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 22/04

, v níž byla ústavní stížnost jmenovaného výše uvedeným usnesením Ústavního soudu podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona odmítnuta, přičemž tvrdí, že vzhledem k předmětným procesním vadám je třeba jeho ústavní stížnost znovu projednat.

Ústavní soud má za to, že se nejedná o návrh nový, nýbrž o návrh navazující na ústavní stížnost navrhovatele ze dne 17. 1. 2004; jestliže byl podán poté, co již bylo o zmíněné ústavní stížnosti Ústavním soudem pravomocně rozhodnuto, lze dospět k závěru, že u nyní posuzovaného návrhu jde o opravný prostředek, na jehož základě se

stěžovatel - vzhledem k vadám předchozího řízení - domáhá nového projednání svého návrhu (srov. § 228 a násl. o. s. ř.). Ve smyslu § 43 odst. 3 zákona však v případě usnesení Ústavního soudu není odvolání, resp. ani žádný jiný opravný prostředek přípustný.

S ohledem na tyto skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že předmětný návrh je třeba, jakožto návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona, odmítnout, aniž by předtím, vzhledem k nadbytečnosti tohoto kroku, pokládal za nutné vyzývat navrhovatele k odstranění vad jeho návrhu ve smyslu § 30 odst. 1, § 32 odst. 2 zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. března 2004